Francouzské malířství od impresionismu po kubismus

Náplň kurzu: 

1. Courbet, Manet, Baudelaire a ti druzí: realismus na postupu - roku 1849 získal Gustave Courbet na pařížském Salónu zlatou medaili. Tím se mu otevřela cesta k veřejné propagaci malířského realismu, která vyvrcholila jeho samostatným pavilónem vedle Světové výstavy v Paříži 1855. Mezitím Édouard Manet vyměnil zamýšlenou kariéru námořního důstojníka za studium malířství a Charles Baudelaire postupně kompletoval Květy zla…

2. Salón odmítnutých 1863, císařovna Eugénie a změna kritérií - drsné rozhodnutí jury Salónu 1863 hrozilo citelně finančně postihnout více než tisíc mladých francouzských malířů. Zasáhl až císař Napoleon III. Na základě jeho rozhodnutí se konal Salón odmítnutých, převratná událost v dějinách moderního umění. A jak se přitom Napoleonova manželka císařovna Eugénie dívala na Manetovu Snídani v trávě?

3. John Constable, William Turner a Francouzi v Londýně v zimě 1870/1871 - na impresionismus se obvykle díváme jako na výsostně francouzskou záležitost. Paříž byla v 60. letech 19. století hlavním evropským městem umění, ale pro vznik impresionismu byl důležitý impulz, který vzešel odjinud. Budoucí impresionisté se s díly svých anglických předchůdců seznámili až na podzim 1870 v Londýně. Tam však nepřicestovali ani dobrovolně, ani za turistikou.

4. Proč zrovna 15. dubna? Impresionisté poprvé v Nadarově ateliéru - Edgar Degas, Claude Monet, Camille Pissarro či Alfred Sisley založili roku 1874 sdružení, formálně dokonce akciovou společnost, malířů, sochařů a grafiků, jejímž cílem bylo vytvořit na pařížských Salonech nezávislou výstavní platformu. Datum 15. dubna 1874 nebylo vybráno náhodně, ale byl za ním marketingový nápad, díky němuž impresionisté vstoupili do dějin. I když se to z novinových článků nemusí zdát, akciová společnost, rozpuštěná téhož roku na podzim, skončila dokonce s malým ziskem.

5. Monet, Renoir, Caillebotte a impresionisté na vodě - impresionisté zavrhli velká náboženská, mytologická a historická témata. Středem jejich zájmu se stala každodennost, zachycení prchavých vjemů všedního života. Do něho v poslední třetině 19. století razantně vstoupily i vodní sporty. Monet si pořídil plovoucí ateliér, Renoir maloval Snídani veslařů, no a Gustave Caillebotte? Ten lodě a vodní sporty nejen maloval, ale sám byl úspěšným jachtařem a stavitelem lodí.

6. Pissarrové, Seurat, Signac: impresionismus a neoimpresionismus - impresionismus převrátil tradiční hodnotové stupnice v malířství, ale vnesl mezi malíře dosud nevídanou míru nejistoty. Jak impresionismus „zvědečtit“, jak do něj vnést řád? Odpověď hledali nejen Georges Seurat nebo Paul Signac, ale také nestor impresionismu Camille Pissaro, a jeho syn Lucien. Kvůli sporu o neoimpresionismus se po poslední výstavě roku 1886 hnutí impresionistů rozpadlo.

7. Jak malovat po impresionismu? Vincent van Gogh a Paul Gauguin v Arles - na podzim 1888 se nakrátko propletla životní cesta Vincenta van Gogha, blouznivého Holanďana a obdivovatele neoimpresionismu, a Paula Gauguina, bývalého námořníka, burziána a krátce také mecenáš impresionistů. Jejich osudy se rozešly velmi dramaticky v prosinci téhož roku. Van Gogh zemřel v létě 1890, Paul Gauguin na jaře 1903, ale oba ovlivnili vývoj malířství v posledním desetiletí 19. století. Jejich zásluhou cypřiše, obilná pole i výjevy ze života obyvatel Tahiti vstoupily do moderního umění.

8. Paul Cézanne, velký nezařaditelný - už první výstavy impresionistů se zúčastnil rodák z Aix-en-Provence Paul Cézanne, s hnutím však nikdy příliš nesouzněl. Jeho otec, který se z kloboučníka vypracoval přes lichvu až na bankéře, byl od roku 1886 hmotně dokonale zabezpečený. Kolem roku 1890 jeho mezinárodní proslulost vzrůstala, ale Cézanne se naopak uchýlil do rodného Aix, kde žil tvořil až do své smrti roku 1906. Stal se skutečným otcem evropského malířství první třetiny 20. století. Třiatřicet jeho obrazů figurovalo na Podzimním salónu 1904, přehlídce, která se zrodila o rok dříve, ale již dokázala přesídlit z Petit Palais do Grand Palais, nejvýznamnější prostory tehdejší Paříže.

9. Henri Matisse, André Derain a podzim 1905 v Paříži: zrodil se fauvismus - skutečný šok čekal Pařížany na Podzimním salónu 1905, kde zářivě pestré a divoké obrazy vystavovali Henri Matisse, André Derain a další Jeden významný kritik tehdy jejich díla nazval „divokými šelmami“ („les Fauves“) a toto přízvisko už jim zůstalo. Takřka plakátové barvy a divoká kresba zrušily poslední konvence, přežívající ještě z 19. století.

10. Pablo Picasso, Georges Braque, Albert Gleizes a Jean Metzinger: co je to kubismus? V Čechách si pojem „kubismus“ spojujeme zejména se jmény Pablo Picasso, Georges Braque či André Derain. Ti se však před rokem 1914 ke kubismu vůbec nehlásili. Slavnou knihu „O kubismu“ napsali v roce 1912 Albert Gleizes a Jean Metzinger, malíři, kteří se sami za kubisty prohlašovali. Jak se pařížská bitva o kubismus promítla do kulturního dění v Čechách v letech 1910 až 1914 a proč se u nás začalo o kubismu pořádně hovořit až v roce 1921, kdy byl ve Francii i u nás pasé? 

Kontakt:
Zlatka Sojková
Telefon: 466 036 409,  601 082 714
E-mail: zlatuse.sojkova@upce.cz