Univerzita Pardubice nabízí letošním maturantům zcela nové zajímavé obory. Dopravní fakulta Jana Pernera jako jediná ve střední Evropě otvírá čerstvě akreditovaný profesní obor Technika, technologie a řízení letecké dopravy. Fakulta ekonomicko-správní bude poprvé přijímat nové studenty do specializace Ekonomika regionálního sportu.

Studenti nového dopravního oboru získají znalosti v teoretických disciplínách letadlové techniky jako je aerodynamika, mechanika letu, teorie motorů, letecké materiály, technologie výroby letadel, provoz letadlové techniky, navigace a systémy řízení letu, letecká avionika nebo přístrojové systémy letadel a údržba letadlové techniky.

„Nový profesní program zaměřený na letectví otvíráme jako jediní minimálně v rámci ČR. Pro letošní rok počítáme, vzhledem k výuce ve specializovaných laboratořích, s nástupem 24 nově přijatých studentů, kteří si mohou následně vybrat zaměření ‚profesionální pilot‘ nebo ‚technik letadel‘,“ uvedl doc. Ing. Libor Švadlenka, Ph.D., děkan Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Zaměření jsou podle něj navázána na osvědčení získaná fakultou již v roce 2017 od Úřadu pro civilní letectví a umožňují studentům na bázi dobrovolnosti získání profesních licencí nezbytných pro daný výkon povolání platných v celé EU. „To z našeho programu dělá velmi atraktivní nabídku pro současné maturanty z celé republiky,“ dodal děkan Švadlenka.

Součástí studia je povinná odborná praxe, účast odborníků z firem ve výuce a možnost získat stáž a spolupracovat na bakalářské práci přímo s konkrétními společnostmi. Více o programu najdete zde.

Specializace Ekonomika regionálního sportu, na kterou se je možné letos nově přihlásit na Fakultě ekonomicko-správní, nabízí možnost získat znalosti z managementu sportovních organizací, jejich hospodaření, financování sportu, správy sportovních areálů a organizace sportovních soutěží a dalších aktivit. „Tato specializace je velmi prakticky zaměřená a věříme, že i proto bude pro studenty zajímavou volbou. Absolventům nabízí do budoucna velké možnosti,“ uvedl doc. Ing. Jan Stejskal, Ph.D., děkan Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice.

Specializace je součástí bakalářského studijního programu Hospodářská politika a veřejná správa, do kterého fakulta letos chce přijmout až 170 studentů. V rámci programu loni fakulta otevřela například už obor ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí. Více informací o nové specializaci zde.

Fakultě ekonomicko-správní končí termín pro podání přihlášek do bakalářského studia už 31. března. Dopravní fakulta Jana Pernera uzavírá přihlášky 30. června. Univerzita Pardubice má celkem 7 fakult, na kterých studuje téměř 7 500 studentů.

Pardubice 17. března 2020

                                                                                         Mgr. Martina Macková,
vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů UPa

Vážené kolegyně, Vážení kolegové, milé studentky, milí studenti,

jménem vedení DFJP Vám děkuji za vstřícnost a trpělivost v této mimořádné situaci. Současně Vás prosím, abyste v co největší míře zajistili dodržování zavedených principů fungování naší fakulty, avšak s přihlédnutím k tomu, že ne všechny povinnosti lze nyní splnit, či je jejich splnění ztíženo. Proto prosím, přihlížejte ke konkrétní situaci.

Studentky a studenty prosím, aby převzali spoluzodpovědnost za svoje vzdělávání po dobu zrušení kontaktní výuky a udržovali se v pravidelném samostudiu i bez průběžné kontroly ze strany vyučujících, pracovali na svých bakalářských a diplomových pracích a v případě potřeby byli v kontaktu se svými vyučujícími prostřednictvím e-mailu, IS STAG, MS Teams apod. V případě jakéhokoliv problému se obraťte emailem na své studijní referentky, které Vám ochotně pomohou. I v této obtížné situaci je třeba zachovat fungování fakulty. Zde Vám mohu slíbit, že v rámci vedení fakulty budeme přijímat taková řešení, která umožní studentům hladký přechod do dalších fází studia, jakmile pomine současná krizová situace. Budeme hledat schůdná řešení a usilovat o to, aby nikdo ze studentů nebyl současnou situací nijak neadekvátně poškozen. Všem studentkám a studentům v tomto ohledu mohu slíbit maximální vstřícnost vedení fakulty.

Další důležitou věcí je, abychom byli solidární a nabízeli pomocnou ruku všude tam, kde to bude možné a žádoucí. Společně bychom jako instituce, i jako jednotlivci, měli redukovat možnosti přenosu a šíření koronaviru. Apeluji proto na Vás všechny, abyste byli zodpovědní a dodržovali veškerá  opatření a doporučení.

Závěrem bych chtěl říci, že k současné situaci je třeba přistupovat s respektem a obezřetností, ale nikoliv se strachem. Je nutno uvažovat a konat s rozvahou a klidem, ale též s rozhodností a odhodláním.

Za vedení DFJP

doc. Ing. Libor Švadlenka, Ph.D., děkan

Chcete strávit zajímavý prázdninový týden?
Dopravní fakulta Jana Pernera pořádá
Příměstský tábor
17. – 21. srpna 2020

Přihláška na tábor

Hlavní program:

• výroba nože s pevnou čepelí 
• výroba koženého pouzdra na nůž

Doprovodný program:

• teambuildingové hry
• exkurze
• lukostřelba
• další doprovodný program

Cena:  2 900,- Kč                                                                                                   

V ceně je zahrnuto:

• Aktivní dopolední i odpolední program v čase 9:00 – 16:00 hodin
• Denně dopolední a odpolední svačina vč. nápojů, oběd na přání pouze studený - bageta (možnost ohřátí při donášce svého oběda) 
• Materiál na výrobu nože a koženého pouzdra

Místo konání: Výukové a výzkumné centrum v dopravě v Doubravicích

Kontakt: Zlatuše Sojková
e–mail: zlatuse.sojkova@upce.cz
telefon: 466 036 409, 601 082 714

Až do konce března se mohou uchazeči o studium hlásit ke studiu na Univerzitě Pardubice. Vybírat mohou z humanitních, technických, ale i uměleckých oborů. Navíc se na škole otevírají obory zcela nové. 

Na šest fakult ze sedmi je možné stále podávat přihlášky. Vysokoškolské vzdělání lze získat na Fakultě chemicko-technologické, filozofické, ekonomicko-správní, elektrotechniky a informatiky, Dopravní fakultě Jana Pernera nebo Fakultě restaurování, která sídlí v Litomyšli.

Zajímavé a žádané studijní programy, obory a specializace nabízejí všechny fakulty.

Například pro příští akademický rok je úplně poprvé možné podat přihlášku k bakalářskému studiu v oboru Ekonomika regionálního sportu, novinkou je i magisterský program zaměřený na ekologii – Udržitelný rozvoj v chemii a technologie. Chystá se také zcela nový doktorský program Konzervační vědy.

Univerzita přijímá přihlášky přes klasický formulář, který se zasílá poštou, nebo přes elektronickou přihlášku přímo na webu školy. Součástí přihlášky je i uhrazení administrativního poplatku.  

Veškeré informace o oborech mohou uchazeči najít na stránkách jednotlivých fakult nebo na internetové adrese https://studuj.upce.cz/.

Univerzita neustále zlepšuje své studijní prostředí. V posledních letech se výrazně proměnil kampus, vznikla odpočinková místnost pro studenty, rekonstrukcí prošly i některé pavilony na kolejích. Studenti mají na kolejích bezplatné pevné připojení k univerzitní datové síti a internetu, od letošního jara se bezplatně připojí i na wi-fi.

Karel Formánek si vyzkoušel jeden z nejlepších vzdělávacích systémů v Evropě, jezdil na sněžných skútrech a psím spřežením, saunoval se s Finy nebo skočil do Severního ledového oceánu. Studentům, kteří o výjezdu přemýšlí by chtěl vzkázat, ať se ničeho nebojí. Čeká je jedna z nejlepších chvil jejich života.

O Finsku je všeobecně známo, že jejich vzdělávací sytém je jeden z nejlepších v Evropě. Je to pravda?

To mohu jedině potvrdit. Učitelé kladou důraz na prezentační dovednosti a práci v týmu. Věnují velké množství času diskuzi, kde žádný názor není špatný, a do hodin se snaží zakomponovat případové studie z reálného života. Všechno, o čem jsem se zmínil, mě posunulo nesmírně dopředu.

Jak vypadá výuka?

Řeknu vám jeden příklad, který často vyprávím přátelům: Během prvního týdne, na první hodině (předmět Materials management), nám paní profesorka vykládala látku. Po přibližně třiceti minutách výkladu promítla několik témat na projektor a dala nám za úkol vypracovat prezentaci na dvacet minut. Pracovali jsme ve skupinkách. Ještě v téže hodině jsme měli prezentovat jedno z témat, které jsme si vybrali. Pro někoho se to může zdát jako „brnkačka“, ale zkuste si mluvit před plnou třídou úplně neznámých lidí, navíc o tématu, o kterém nic nevíte, a ještě v angličtině… Jelikož se tato situace odehrávala každý týden, po dvou měsících mi to už nedělalo žádný problém.

Studoval jsi Turku University of Applied Sciences. Jak na studium na hostitelské univerzitě vzpomínáš?

Velmi pozitivně. Učitelé využívají metody, díky kterým studenti lépe pochopí probíranou látku, studenta to posune a více připraví na život po studiích. Školu jsem měl každý den a každý den jsem plnil nějaký seminární úkol. Teď to vnímám jako veliké pozitivum, pravidelná příprava mi se studiem hodně pomohla. Co se týče pedagogů, jejich přístup byl velmi vstřícný. Kdykoliv jsem se na ně mohl obrátit s nějakým dotazem. Vždy se mi snažili danou látku vysvětlit a zopakovat. Rozhodně to nebylo jen proto, že jsem byl „erasmák“. Měl jsem totiž hodiny společně s finskými studenty, přístup od učitelů byl úplně stejný.

Kde jsi bydlel?

Ve městě Turku byly tři možnosti ubytování. Jelikož je Finsko docela drahé, vybral jsem si tu nejlevnější variantu. Bydlel jsem na kolejích, které se nazývají Retrodorm. Výhodou bylo, že na kole jsem jel 10 minut do centra města a přibližně 5 minut do školy. Když nad tím zapřemýšlím, musím říct, že jsem si vybral dobře. Tyto koleje jsou určeny jen pro zahraniční studenty, kteří jsou právě na pobytu Erasmus+, takže se tam setkáte s lidmi z celé Evropy.

Na každém patře bylo dvacet pokojů, kde každý student má pokoj sám pro sebe s vlastním sociálním zařízením. Na patře je společná kuchyňka, obývací pokoj a sprchy. Jestli chcete být v kontaktu s ostatními, tak je to ta nejlepší varianta. Každý den se scházíte v obýváku, společně vaříte, pořádáte párty, movie večery, společné večeře, také spolu organizujete výlety. S těmi, co jsem byl na patře, jsem si vytvořil úžasný vztah, popravdě z nás vznikla taková „Erasmus rodina“. Věřím, že s většinou těchto lidí budu v kontaktu celý můj život, alespoň si to přeji.

Jak jsi řešil stravování? 

Večeře jsme si většinou dělali na kolejích. Jinak v Turku je přibližně 20 menz pro studenty (je tomu tak proto, že Turku je velmi studentské město se sedmi univerzitami). Jako student University of Applied Sciences jsem měl přístup do všech menz po městě. Stačí se prokázat kartičkou, kterou dostanete od školy. V  každé menze je na výběr přibližně ze tří jídel, která jsou podávána formou bufetu. Můžete si nabrat, kolik jídla chcete. Dále jsou v menzách salátové stoly a stoly s čerstvými chleby a máslem. Za tento oběd, tedy hlavní chod + salát + chléb + mléko + voda + džus, zaplatíte jen 2,60 EURO, což je vlastně levnější než u nás. Finská menza mně hodně chybí (smích).

Jak se jezdí ve Finsku?

Ideálním dopravním prostředkem bylo jízdní kolo, které jsem si pořídil přes Facebook market. Na kole jezdí v Turku snad každý. Pro rychlejší přesun jsme si pořídili také MHD kartu, která fungovala jako elektronická peněženka. Studenti na ni měli slevu. Jedna jízda stála 1,60 EURO a byla platná dvě hodiny od označení, navíc byla přestupní.

Užil sis také cestování?

Když už jste na pobytu v takové krásné zemi, nechcete trávit čas jen učením. Na výlety jsme vyráželi o víkendech, svátcích nebo například o prázdninách, které jsou během listopadu po celém Finsku. Během pobytu za mnou přijela přítelkyně. Navštívili jsme například hlavní město Helsinky. S ostatními studenty jsme vyrazili do Stockholmu. Jezdili jsme také na výlety po okolí našeho města, například do národních parků a často jsme jezdívali k nedalekému jezeru do sauny.

Tvůj největší zážitek?

To byl týdenní výlet do Laponska (kraj na severu Finska). Laponsko je už za hranicí severního polárního kruhu, kde je možné spatřit přírodní krásy a také polární zář. Tu jsme viděli hned dvakrát. Bydleli jsme ve městě Kilpisjärvi, což je malé městečko na hranicích s Norskem a Švédskem. Během toho výletu jsme navštívili město Tromsø v Norsku, plavali v Severním ledovém oceánu, vyzkoušeli si jízdu na sněžných skútrech a jízdu psím spřežením. Měli jsme i kurz přežití v extrémních ledových podmínkách a mnoho dalšího.

Co bys doporučil studentům, kteří plánují výjezd na Erasmus?

Studentům, kteří o výjezdu přemýšlí, bych chtěl vzkázat, ať se ničeho nebojí. Ať už vyrazí sami nebo s kamarádem, čeká je jedna z nejlepších chvil jejich života. Každý, kdo třeba vyráží poprvé, se bojí, může mít strach z neznámé země a jazyka… Jenže na ten stejný pobyt jede dalších několik, troufnu si říci, set studentů, kteří jsou na tom úplně stejně. Až tam dorazíte, uvidíte, že nic není tak strašné a obtížné, jak se třeba může zdát. O týden později budete trávit čas s novými kamarády.

Co ti studijní pobyt dal?

Pobyt na Erasmu ve Finsku byl naprosto skvělý. Abych byl upřímný, zpočátku jsem si ani neuvědomoval, v čem všem se zlepšuji. Postupně jsem se posouval po jazykové i studijní stránce.

Když to tedy shrnu, díky pobytu jsem se zlepšil v angličtině, v prezentačních dovednostech, ve vedení a organizování lidí ve skupině, našel si přátele z celé Evropy, byl jsem v pravé finské sauně s Finy, skočil do Severního ledového oceánu, viděl polární zář a v neposlední řadě jsem zjistil, že dálka dokáže posílit vztah s vaší přítelkyní (smích). 

Přemýšlíš o Erasmu i ty? Zde se dozvíš více 

Bc. Karel Formánek 

studuje na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice obor Dopravní management, marketing a logistika v navazujícím magisterském stupni studia. V prvním ročníku magisterského studia byl na stáži ve Finsku, kde studoval obor Industriální management. Absolvoval program Work and Travel USA, kde pracoval jako plavčík. Má zkušenosti také jako Activity Leader pro program European Summer School, který je určen pro lidi z celého světa a který se každý rok koná v Praze. Absolvoval krátkodobou stáž ve společnosti DHL Express a po dobu studia nasbíral několik dalších zkušeností ve firmách z odvětví logistiky. Je to sportovec, vášnivý cestovatel a milovník jídla.

Studium na sedmi fakultách nabízí pardubická univerzita. Studovat na ní lze celé spektrum oborů od technických přes filozofické až po umělecké. Pro příští akademický rok mohou zájemci podávat přihlášky minimálně do konce března.

Univerzita Pardubice se snaží přinášet studentům stále nové možnosti. Novinkou je třeba bakalářský obor Ekonomika regionálního sportu, magisterský program Udržitelný rozvoj v chemii a technologie a chystá se také zcela nový doktorský program Konzervační vědy.
Univerzita se už prezentovala na několika veletrzích a zájemcům o studium ukázala například nejnovější modely simulovaných pacientů Fakulty zdravotnických studií nebo virtuální realitu z Fakulty elektrotechniky a informatiky.

Fakulta zdravotnických studií přijímá přihlášky už jen týden

Do konce února mohou podat přihlášky uchazeči o studium na Fakultě zdravotnických studií, většina ostatních fakult je přijímá do 31. března, některé potom dokonce i později.
Zájemci o vysokoškolské vzdělání se mohou hlásit na filozofickou, ekonomicko-správní, chemicko-technologickou fakultu a také na fakultu elektrotechniky a informatiky. Nové studenty očekává také Fakulta restaurování, Dopravní fakulta Jana Pernera a Fakulta zdravotnických studií.
Právě o studium zdravotnických oborů v Pardubicích je velký zájem. Absolventi jsou ve zdravotnické praxi velmi žádaní a budoucí místo mohou získat už během studia. Mezi stále oblíbené obory patří Zdravotnický záchranář nebo Všeobecná sestra.
„Jsem studentem oboru Zdravotnický záchranář. Nabídka tohoto studia mě velmi lákala, zejména díky kombinaci medicíny a adrenalinu, který během výuky zažívám. Absolvujeme různé kurzy, například potápění, výcvik v horách, slaňujeme a učíme se sebeobraně,“ řekl student Jan Černohous.
Každý rok se do oboru Zdravotnický záchranář hlásí stovky uchazečů. Stejně jako na obor Všeobecná sestra, kterých v nemocnicích a zdravotnických zařízeních stále není dostatek.
„Zájem uchazečů o tyto dva obory převyšuje až čtyřnásobně kapacitní možnosti výuky na naší fakultě. Naše studijní obory patří každoročně k těm nejvyhledávanějším na Univerzitě Pardubice,“ řekl před časem za fakultu Josef Fusek.

Univerzita nabízí studentům celkem 137 oborů

Oblíbená je také celá řada oborů, například na filozofické fakultě či na fakultě ekonomicko-správní. Na to, jaká je při přijímacím řízení konkurence, se mohou zájemci o studium podívat na webové stránky univerzity. Tam podle oboru uvidí, jaká je v prezenční a kombinované formě procentuální úspěšnost uchazečů.
Univerzita v současné době nabízí vzdělání ve 137 studijních oborech v bakalářském, magisterském i doktorském stupni vzdělání. Studovat je možné v prezenční i kombinované formě.
Nerozhodnutí studenti mají ještě dostatek času, aby si vybrali obor, který by je mohl zajímat i z hlediska dalšího profesního uplatnění.
O budoucnost se nemusejí bát například absolventi dopravní fakulty. Díky zajímavým studijním oborům a pestré odborné činnosti nacházejí absolventi téměř stoprocentně okamžité uplatnění na trhu práce.
Absolventi pracují jako špičkoví experti pro výrobní, stavební, dopravní i obchodní a další společnosti. Také na této fakultě si zájemci mohou vybrat jak mezi studiem denním, tak kombinovaným.
„Studenti se učí komplexně – nejsou zavaleni pouze teorií, ale výuka probíhá rovněž v moderně vybavených laboratořích Výukového a výzkumného centra v dopravě, které bylo otevřeno v roce 2013,“ uvedla Lenka Machačová z pardubické univerzity.

Některé fakulty požadují potvrzení o zdravotní způsobilosti

Studenti se na Univerzitu Pardubice mohou přihlásit přes klasický formulář, který se zasílá poštou, nebo přes elektronickou přihlášku přímo na webu školy. Potom musejí uhradit administrativní poplatek a některé fakulty chtějí také zaslání potvrzení o zdravotní způsobilosti. Univerzita poté uchazeče vyzve k účasti na přijímacím řízení, součástí většiny z nich jsou přijímací zkoušky.
O přijetí či nepřijetí jsou uchazeči informováni poštou, ale sledovat přijímací řízení je možné taky online. Přijatí uchazeči potom musejí přijet do Pardubic na zápis.
V mnoha oborech se následně konají seznamovací nebo přípravné kurzy, kde se studenti mají možnost poznat, seznámí se s požadavky svých vyučujících a dozvědí se více o univerzitním studiu.
Prostředí se na univerzitě každým rokem zlepšuje. Rekonstrukcí prošly například některé koleje. Na všech pavilonech kolejí mají studenti bezplatné pevné připojení k univerzitní datové síti a internetu, od letošního jara navíc i bezplatné wi-fipřipojení.
Na každém pavilonu je nyní na čtyřicet vysílačů. Během posledních tří let se počet vysílačů pro bezdrátový wi-fipřístup ztrojnásobil, letos je umístěno v areálech univerzity celkem asi 400 vysílačů.

Další informace o studiu na univerzitě mohou uchazeči získat ještě na posledním dnu otevřených dveří na Dopravní fakultě Jana Pernera 7. března. 

Článek je převzatý z Mladá fronta DNES - Pardubický kraj

Poslední den v minulém roce nás opustil v 87 letech kamarád, odborník, vědecký pracovník a především člověk vysokých morálních hodnot, který miloval nejen své profesní zaměření, ale i naše hory Šumavu a Krkonoše, Jaderské moře a jako kosmopolitní člověk velká města Londýn, Paříž, Benátky. Byl vynikajícím vypravěčem životních příběhů, a měl o čem vyprávět, protože zastával řadu významných řídících postů v dopravě.

Jako absolvent fakulty statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze zahájil profesní činnost ve Vědecko-výzkumném ústavu dopravním v Praze. Odbornost ze statistiky využil v Ústřední strojně početní stanici Praha a pak již následovaly manažerské posty jako např. ve Výpočetní laboratoři dopravy a spojů Praha, na Ministerstvu dopravy na odboru výzkumu a výpočetní techniky (1966-1973). V těchto letech se zapojil a účastnil jako významným odborník zavádění výpočetní techniky pro železniční dopravu. S týmem pracovníků byl vyslán na tříměsíční stáž do Anglie k firmě IBM, kde se naučili obsluhu pořizované výpočetní techniky pro tehdejší Československé státní dráhy. Dále jeho kroky směřovaly na Ministerstvo pro technický a investiční rozvoj odbor dopravy a manipulace s materiálem a odbor prognóz a dlouhodobého výhledu (1973-1990), Ministerstvo pro strategické plánování odbor dlouhodobého výhledu (1990-1992) a Československé státní dráhy, Ústřední ředitelství, odbor strategie (1992-1993). Zde ve funkci zástupce ředitele odboru, kterým byl pan Prof. Ing. Vladimír Svoboda, CSc., se podílel na vzniku prvních dokumentů akcentovaných na Strategii železnice. V této době začíná jeho práce ve Vědecké radě ministra dopravy, které se věnoval až do konce jeho pracovního života.

Vědeckou práci na téma „Kybernetický systém železniční dopravy“ obhájil na Vysoké škole dopravní v Žilině. V devadesátých letech minulého století se aktivně podílel na založení Dopravní fakulty Jana Pernera na Univerzitě v Pardubicích, kde následně působil na katedře technologie a řízení dopravy (1994-2009). Zde se věnoval odborným předmětům technologie a řízení dopravy, strategie dopravního podniku, dopravní a logistické systémy, matematická statistika a vědecko-výzkumné činnosti. Odborné, ale i životní zkušenosti rád předával kolegům a kolegyním. Jeho rady a náměty pro zpracování tematických zaměření projektů byly vždy přínosné a zásadní.

Aktivně pracoval v Institutu Jana Pernera, o.p.s ve funkci ředitele (2009-2019). Zde pod jeho vedením byly organizovány pracovní semináře, kolokvia a konference na aktuální problémy v dopravě. Ve vědecko-výzkumné činnosti se mohl pyšnit řešením zásadní úlohy spojené s koordinací problematiky sítí excelence a vytvářením notifikované osoby pro železniční dopravu ve spolupráci s Dopravní fakultou J. Pernera, Fakultou dopravní ČVUT a VÚŽ Praha. Vrcholem jeho profesní činnosti bylo vedení pilotního projektu ERTMS/ETCS pro traťový úsek Poříčany – Kolín formou odborných kurzů pro pracovníky SŽDC a ČD, a.s. pod gescí italské společnosti Ansaldo STS.

Pan Ing. Karel Pivoňka, CSc. zůstane v našich vzpomínkách jako významný odborník v železniční dopravě, který byl na počátku kariéry u zrodu zavádění výpočetní techniky a profesní život zakončil účastí při zavádění evropského vlakového zabezpečovacího systému. K největším Karlovým devizám patřily čestnost, slušnost, otevřenost, humor, džentlmenství a lidskost.

Prof. Ing. Václav Cempírek, Ph.D., Ing. Edvard Březina, CSc.

Jednou bude možná řídit dopravu, nebo zachraňovat životy jako profesionální hasič. Teď ale hlavně běhá. A ve svém živlu je vždycky, když právě prší. Štěstí nad ním pršelo i v Argentině. Jan Janů, student Dopravní fakulty Jana Pernera, skončil v této jihoamerické zemi na mistroství světa v běhu do vrchu čtvrtý. Od medaile ho přitom dělily jen tři sekundy.

Čtvrté místo je obrovský úspěch. Vnímáte to tak také?

Kdyby mi někdo před závodem řekl, že doběhnu na 4. místě, nevěřil bych mu. Je tedy pravda, že s trenérem jsme přípravě na tento závod věnovali hodně úsilí a času. Za posledních pět měsíců před závodem jsem byl dva a půl měsíce v horách, ve vysoké nadmořské výšce, a tam trénoval.

Kolik kilometrů denně uběhnete?

Na soustředění jsou mé obvyklé denní tréninkové dávky v rozmezí 25-35 km v různých intenzitách. Takže jsem taky věděl, že natrénováno mám, netušil jsem ale, že by to mohlo stačit na to, abych se poměřil s těmi nejlepšími na světě. Jak se říká, s jídlem roste chuť, před závodem bych bral 4. místo všemi deseti, po závodě si říkám, že je škoda toho třetího místa, kdy mně na třetí příčku chyběly pouze tři vteřiny.

Jak se vám běželo?

Moc rád závodím v dešti, a na závod začalo přímo lít, takže jsem byl ve svém živlu. Náš závod se běžel v polovině listopadu, kde v Argentině mají inverzní roční období, takže tam bylo příjemné jaro. Dny před závodem panovalo ve Villa La Angostura teplé slunečné počasí, takže četné dešťové srážky v den závodu byly pro mě příjemným ochlazením.

Jaké převýšení jste musel překonat?

Běželi jsme závod téměř 15 km dlouhý s kladným i záporným převýšením (start i cíl byly na jednom místě) něco málo přes 800 m. Větší část trati vedla místními pralesy, měli jsme tam nespočet brodů a malých potůčků, trať byla velice pestrá a členitá.

Mužský tým se v Argentině umístil první. Trénovali jste společně?

Podařil se nám opravdu husarský kousek. Ještě nikdy v historii naší země se nestalo, aby mužský tým přivezl z mistrovství světa v běhu do vrchu nějakou medaili, my přivezli rovnou zlatou. Takže veliká senzace. Jeden z mnoha faktorů, proč se nám na mistrovství tolik dařilo, je podle mého názoru i to, že jsme do Argentiny přiletěli dříve než výpravy ostatních států. Takže jsme se stihli lépe aklimatizovat. Společně jsme ale netrénovali, každý jsme navíc zvolili jiný způsob přípravy. Někdo se připravoval v Alpách, někdo na Šumavě, v Tatrách nebo v Beskydech, každý podle svých finančních i časových možností.

Jak jste se dostal k běhání?

Bydlím na vesnici u Nového Města na Moravě. Doma máme menší hospodářství, takže mi pohyb už odmalička nebyl cizí. Žádný sport jsem ale nedělal, pracoval jsem na statku, v lese nebo na poli, a mou fyzickou zdatnost rozvíjel. Až na základní škole v osmé třídě si mě všimla trenérka paní Holubová na školních závodech, od té doby jsem začal běh trénovat. Jelikož pocházím z Vysočiny, kde jsou kopce všudypřítomné, navíc mám hory rád, tak se postupem času ukázalo, že právě běh do vrchu je má nejsilnější běžecká disciplína.

Co vás na běhání nejvíce baví?

Ta volnost. Při tomto sportu se nemusíte na nic vázat. Nemusíte se vázat na žádnou otevírací dobu sportovišť, neomezuje vás počasí ani tma. Stačí pouze zvolit vhodné oblečení a obuv, popřípadě si vzít čelovku a můžete jít běhat kdykoliv a kamkoliv. Rád objevuji nová místa, k čemuž běh přímo vybízí.

Jste před závodem nervózní?

Dříve jsem býval hodně, teď už se tolik nestresuju. Podle mě je taková ta přirozená nervozita zdravá a na místě. Když jsem na závodech typu mistrovství Evropy či světa a dýchá na mě atmosféra velkých závodů, snažím se na to nemyslet a nepřipouštět si to.

Jaký je váš tréninkový plán?

Ten se odvíjí od toho, v jaké fázi přípravy se nacházím. Teď přes zimu nabíhám objemy, čím více se blíží závody, tak se snažíme více běhat rychlost. Tréninkový plán pro běh bych přirovnal k pyramidě. V přípravné fázi se nabíhají objemy, to je ten pomyslný základ pyramidy. Čím větší je ten pomyslný základ, tím více je možné na čem stavět. S blížícími závody se tréninkové jednotky zkvalitňují, to znamená, že běhám méně a rychleji, až na pomyslném vrcholu pyramidy by měl být ten hlavní závod sezóny.

Máte nějaký speciální výživový plán?

Žádnou dietu ani výživový plán nemám. Myslím si, že s mou naběhanou kilometráží si samo tělo řekne, co mu chybí, co potřebuje. Takže jím, na co mám právě chuť. Sladké mám rád, ale oblíbil jsem si zelené čaje, které se nesladí, takže piju neslazené nápoje.

Jaký je váš největší sportovní úspěch?

Je to právě 4. místo na mistrovství světa v běhu do vrchu v Argentině. Mé dosavadní maximum bylo 11. místo na mistrovství světa v běhu do vrchu. Pro letošní rok jsem mistr ČR v této běžecké disciplíně. Ovšem konkurence je u nás hodně vyrovnaná, takže to vůbec není jednoduché prosadit se u nás v této disciplíně.

Sportoval jste i přímo na univerzitě?

Na Katedru tělovýchovy a sportu jsem chodil sportovat v rámci povinně volitelného předmětu Tělesná výchova. Možnosti zázemí v jejích prostorách jsem také často využíval, když jsem měl mezi výukou nějaký čas. Abych tento volný čas efektivně využil, tak jsem si šel zatrénovat, což mi umožnilo studovat a zároveň dvoufázově trénovat. Takto jsem to praktikoval na bakalářském studiu. Navazující studium jsem začal studovat dálkově, takže většinu tréninkových jednotek mám doma na Vysočině, do Pardubic jezdím jenom jednou za čas.

Studujete obor Technologie a řízení dopravy. Je náročné skloubit studium se závoděním?

Bakalářské studium jsem studoval prezenční formou, s vyučujícími jsem se vždy snažil domluvit a ve většině případu mi vyšli vstříc, za což jsem jim velice vděčný. Takže při bakalářském studiu jsem mohl sportovat bez větších problémů. Po skončení bakaláře jsem si začal plnit svůj sen a šel jsem pracovat k hasičům, k tomu jsem pokračoval ve studiu navazujícího studia, tentokrát v kombinované formě. Bylo už náročnější skloubit školu s vrcholovým sportem. Do toho noční, mnohdy fyzicky i psychicky náročná práce, omezený počet dovolených. Proto jsem se po necelých dvou letech rozhodl práci u hasičů přerušit a naplno se věnovat studiu a sportu.

Máte nějakou vysněnou práci v oboru, nebo se spíše vidíte ve sportovním odvětví?

Po studiu bych se rád i nadále věnoval sportu. Sport už tak nějak patří k mému životu. Získané vědomosti z dopravní fakulty bych v budoucnu rád promítl do praxe a živil se jako technolog dopravy. Navrhovat jízdní řády, sledovat potřeby a proudy cestujících a rád bych přispěl k rozvoji integrovaných dopravních systémů.

Bc. Jan Janů (26) studuje obor Technologie a řízení dopravy se zaměřením Technologie a řízení dopravních systémů na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Rád cestuje, sportuje a má rád dobrodružství. Když se pro něco rozhodne, jde si pevně za svým cílem. Je milovníkem hor a přírody.

V Týně nad Vltavou se v pátek konala konference Budoucnost regionální dopravy 2020. Pozornost mimo jiné vzbudil doc. Ing. Pavel Drdla, Ph.D. z Katedry technologie a řízení dopravy Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Podle něj jsou české a moravské kraje příliš malé a uměle stvořené na to, aby kvalitně zajistily železniční dopravu. Drdla kritizoval i tarifní chaos, který nastal s příchodem nového jízdního řádu. Vyjmenoval řadu různých systémů, podle kterých si různé kraje určují ceny (pásma, zóny, kilometry, atd.). „Neměli bychom dělat z cestujícího einsteina tarifních systémů v různých krajích,“ uvedl docent. Inspiraci by podle něj měli Češi hledat ve Švýcarsku. 

Jak hodnotíte situaci, která v polovině prosince nastala v regionální železnici, a především často zmiňovaný tarifní zmatek?

Situace se v České republice po 15. prosinci 2019 výrazným způsobem zkomplikovala. Jsou pochopitelné obavy cestujících z určité nepřehlednosti a bohužel už jsou i první náznaky úbytku cestujících. Cestující tyto změny považují za nepohodlné a nejsou ochotní věnovat tolik času jejich studování. Bohužel se to projevuje odlivem cestujícím z veřejné dopravy. Neexistuje přitom jednoznačné stanovisko a jednotný postup, některé kraje jdou formou brutto smluv, jiné využívají netto smlouvy, a každý samozřejmě hájí svou pozici. Navíc jedna věc jsou cesty v rámci krajů a druhá jsou cesty na větší vzdálenosti přes krajské hranice, kde ta situace je vůbec nejsložitější. Požadovat po cestujícím odbavení pomocí několika jízdenek je nešťastné.

Může být řešením onen jednotný státní tarif, který připravuje rezort dopravy a který už měl být dávno hotov? A nebude vadit cestujícím, že bude vyšší než jiné jízdné?

Cestující jsou podle mě ochotni si za určitý komfort připlatit. Pokud ten rozdíl nebude markantní a ten tarif jim umožní lepší orientaci. Drobné zvýšení proto budou cestující akceptovat. Dnes se hodně diskutuje i o celosíťové jízdence, která by ale určitě neměla končit jen u železniční dopravy, ale měla by směřovat na veřejnou dopravu jako celek. Ale nesmí se zapomínat ani na jízdenky na jednotlivé jízdy, neboť řadě cestujících se síťové jízdenky z důvodů malé četnosti jejich cest nevyplatí.

Ve své prezentaci jste zmínil řekněme určitou nekoncepčnost při vzniku krajů, absenci spádovosti, porovnával jste jejich velikost se spolkovými zeměmi v Německu. Mohla by být řešením nějaká nadregionální integrace v podobě nějakých dopravních spolků?

Začnu tím srovnáním s Německem. Ve své prezentaci jsem naznačoval, že počet obyvatel jedné spolkové země vychází v průměru nad pět milionů obyvatel, kdežto v České republice při 14 krajích to vychází zhruba na tři čtvrtě milionu obyvatel. Pokud bychom chtěli kopírovat Německo, tak by to znamenalo, že bychom měli dva, maximálně tři územní celky. Což by zřejmě ze strany krajských samospráv nebylo asi správně pochopeno. Ale určitě se musí zohlednit i to, že bohužel (ať chceme, nebo ne) nejsou stávající kraje přirozenými celky. Vznikly sloučením několika okresů vzniklých v roce 1960, což znamená, že tyto kraje jsou umělé jednotky. A nemusí respektovat přirozenou dopravní spádovost. Co se týká té další části otázky: určitě nějaké řešení bude muset přijít. Doporučoval bych model Švýcarska, kde je sice více dopravců a více integrovaných systémů, ale cestující tím není nijak postižen. On si koupí jízdenku z bodu A do bodu B a už neřeší, se kterým jede dopravcem nebo v jakém se zrovna nachází integrovaném systému. To už je úloha těch, kteří si přerozdělují tržby. Tedy ani v České republice bychom neměli dělat z cestujícího einsteina tarifních systémů v různých krajích, vůbec by tím neměl být zatěžován.

Jak to udělat z administrativního hlediska? Nebylo by záhodno odebrat krajům pravomoc objednávat vlaky, nebo by měl stát zřídit nějakého nadregionálního integrátora a clearingové centrum tržeb?

To je zajímavá otázka. Jak jsem naznačoval, tak ten problém je spojen zejména s tím, že – lidově řečeno – je v České republice krajů mnoho. Potom i otázka toho řešení je velmi komplikovaná. Objevují se v jednotlivých návrzích náznaky změny kompetencí, ale těžko říci, jestli je to průchodné. Stát se to může jen na základě politického rozhodnutí. Pokud chcete znát čistě můj názor, pak u páteřní dopravy, kterou železniční doprava je, by si objednávka zasloužila návrat na celostátní úroveň. Oblast autobusové linkové dopravy by na úrovni krajů mohla zůstat. Ale i u ní by bylo na místě zvážit větší propojenost mezi kraji, protože bohužel i u autobusové dopravy působí hranice krajů jako značná bariéra dopravní obslužnosti.

Jsme na konferenci k budoucnosti lokálek. Jak ji vidíte vy?

Podle mého názoru je jediná jejich šance na budoucnost v provázanosti, tedy všechny druhy dopravy se musejí vzájemně doplňovat, a to nejen v rámci veřejné dopravy. Je to i otázka propojení s dopravou individuální, která se může s veřejnou dopravou výborně doplňovat, vzpomeňme třeba cyklověže nebo parkoviště P+R. Lokálky jako takové nemohou být ostrovem, pokud budou zapojeny do širšího kontextu, tak určitě budoucnost mají.

Rozhovor byl převzat zdopravy.cz

Pavlína Vágnerová měla ekonomické zaměření. Statistika ji ale nudila. Na doporučení kamaráda přestoupila na Dopravní fakultu Jana Pernera a zamilovala si logistiku. Aby zjistila, která logistická pozice je pro ni ta pravá, naskočila do Trainee programu ve ŠKODA AUTO. Nakonec tam zůstala a dnes pracuje na oddělení Plánování logistiky. Má ráda jednoduchost, selský rozum při plánování a je zastánkyní ekologických řešení.

Jak vás napadlo se do programu přihlásit?

Oslovila mě personalistka přes LinkedIn. A jelikož jsem měla kamaráda, který byl v programu přede mnou, tak jsem se přihlásila.

Co bylo dál?

Následovalo výběrové řízení, které pro mě bylo další výzvou. Mělo několik kol, přes které se kandidát musí dostat, až po Assesment center, kde vás hodnotí komise z řad manažerů firmy.

Čím je Trainee program zajímavý?

Je to program, který nabízí absolventům vysokých škol možnost vidět náplň práce na různých odděleních a najít tak místo, které je bude naplňovat a bavit. Dále v průběhu celého roku vám umožní studovat cizí jazyk nebo se školit v rámci sebe rozvoje. Největší benefit vidím v kontaktech, které v průběhu roku získáte.

Proč jste se rozhodla do toho jít?

Po škole mi nebylo jasné, v jaké oblasti logistiky chci pracovat. Z tohoto důvodu mi přišlo super, že v rámci Trainee programu máte možnost rotovat po různých odděleních, kde můžete poznávat a vyzkoušet si náplň dané práce. Navíc za podpory svého mentora a koordinátora programu. 20 % náplně práce jsou i tzv. soft aktivity. Pomáháte organizovat eventy nebo se můžete školit. Také můžete absolvovat zahraniční rotaci – já měla možnost jet do Indie.

Co jste si z této cesty odnesla?

Z mého pohledu je to nádherná země plná kontrastů, kde na jedné straně vidíte všude poházené odpadky a pak jste ve čtvrti plné vil, parků a hotelů a nepoznáte, že byste byli v té „špinavé“  Indii, jak je známo z obrázků. Z pracovního hlediska vidím, že je důležité vzájemné porozumění a respektování obou kultur.  

Pro jaké oddělení pracujete dnes?

V rámci Trainee programu jsem rotovala v Logistice a mé hlavní místo je na Plánování logistiky, kde je moje mentorka vedoucí. Spolu jsme vytvořily rotační plán, napříč logistikou a ostatními odděleními, s nimiž spolupracují, jako je nákup, dispozice, operativní logistika a další. Na jednotlivých odděleních jsem dostala k vypracování jejich aktuální projekty, abych získala různé zkušenosti a díky podpoře jednotlivých pracovníků také kontakty pro mou cílovou pozici. Už v průběhu Trainee programu jsem dostávala nabídky na různá oddělení, ale nakonec jsem si zvolila pozici Specialista pro plánování logistiky výroby agregátů, kde s nabíhající elektromobilitou plánuji toky, plochy a logistické technologie pro výrobu náprav do elektrického vozu.

Co vás na práci nejvíce baví?

Na mé pozici mě baví různorodost mé každodenní práce a mladý kolektiv v kanceláři.

Elektromobilita a udržitelná mobilita je dnes velké téma. Jste příznivkyní ekologických řešení?

Ano jsem, ale zastávám ten názor, že každý musí začít sám u sebe a pozastavit se nad svojí ekologickou stopou a nemít v hlavě, že sám nic nezmůže. V dnešní konzumní době je pro lidi těžké si něco odepřít nebo přemýšlet nad tím, jestli to vůbec potřebujeme. Pořád jezdím do práce na kole, když někam cestuji, snažím se o sdílenou mobilitu, ale upřímně ne vždy jsou k tomu podmínky. Všeho s mírou!

Myslíte, že naši generaci v tomto ohledu čeká revoluce?

Nevím, jestli revoluce, ale je pozitivní, že se o tom již mluví a dostává se to do povědomí všech.

Na co z dob studií ráda vzpomínáte?

Na spolužáky, se kterými jsme vždycky čekali na chodbách před hodinou a kecali. Na město Pardubice, kde jsem jeden rok jezdila na koloběžce a další rok na kole, na brigádu v obchodě Náš Grunt. Nebo také na přestávky, kdy jsme si šli pro něco dobrého do bufetu u Dědka, nebo hned po škole zamířili zhodnotit celý den a život do Áčka.

Čím jste chtěla být?

Původně jsem měla zaměření ekonomické, ale pro mě se stala statistika nudnou, i když s cennými údaji. Až přes známého, který pracoval v logistice, jsem přestoupila na studium na dopravní fakultu. Líbí se mi totiž jednoduchost a nutné využití selského rozumu při tvorbě a plánování, aby všechno na sebe navazovalo a dávalo smysl. Obecně si myslím, že logistika je jako žilní systém, který zásobuje naše srdce a bez kterého by nemohlo fungovat.  

Ing. Pavlína Vágnerová vystudovala Dopravní fakultu Jana Pernera Univerzity Pardubice, obor Technologie a řízení dopravy. Původně studovala statistiku a stochastické metody na VŠE v Praze, ale pak přestoupila na studium logistiky na DFJP. Při škole byla na studijní stáži ve Finsku a na pracovní stáži ve Španělsku. Po promoci absolvovala Trainee program ve ŠKODA AUTO, kde momentálně pracuje na oddělení Plánování logistiky. V rámci rodinné firmy devátým rokem pomáhá organizovat semináře v oblasti osobnostního růstu a rozvoje.