Bylo mu třicet a odjel na zahraniční stáž do Španělska. Listopadové události roku 1989 tak musel sledovat jen zdálky. Z tisku se dozvídal o tom, co se nejen v tehdejším Československu děje. „Nebylo jasné, jak to dopadne. Ale i dnes bych spoléhal na mladé lidi,“ říká v rozhovoru současný rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Pamatujete si, co jste dělal v pátek 17. listopadu?

Naprosto přesně. Byl jsem jako odborný pracovník tehdejší VŠCHT v Pardubicích na roční stáži ve Španělsku. Působil jsem na chemické fakultě Univerzity v Seville. Tenkrát se mnou nemohla odjet manželka ani dcera. Docela pečlivě jsem v médiích sledoval, co se u nás děje. V tu dobu jsem už mluvil poměrně dobře španělsky, četl jsem místní tisk, poslouchal rádio, sledoval televizi a z té doby mám také schované výstřižky, což je dnes zajímavý dokument toho, jaký byl pohled na události z druhé strany tehdejší tzv. železné opony.

Jaký to byl pohled?

Těch článků o středoevropských zemích bylo tehdy poměrně dost. Občas byly události v Československu i na titulních stranách novin jako například El PAÍS nebo ABC.  Nejednalo se pouze o zpravodajství. V sobotních přílohách bylo možné si přečíst velmi dobře napsané politické komentáře. To bylo pro mě něco zcela neznámého z našeho domácího tisku, když pominu dobu pražského jara.  Ve Španělsku se tehdy dýchalo velmi svobodně a připadalo mi, že si nejen na univerzitách všichni považují svobody, kterou mají. V roce 1989 uplynulo pouhých 22 let od vypsání prvních demokratických voleb ve Španělsku, které byly formálním završením demokratického přechodu od předchozí diktatury.

Měl jste zprávy také od rodiny?

S ženou jsme si často volali a ona mě informovala o tom, co se tady děje. Ve španělských novinách nebyly zmínky jen o Československu, takže jsem jí zase já říkal i o tom, co se odehrává jinde, například v Polsku nebo v Rumunsku. A jak říkal Pavel Tigrid, u nás byla „karavana zatvrzelých“. Představitelé moci se křečovitě bránili jakýmkoliv změnám. Sledoval jsem s napětím, co se stane. Už před tím, než došlo v Praze k brutálnímu zásahu bezpečnostních složek, bylo jasné, že jsou věci v pohybu. Média ale byla v rukou komunistické strany a tehdejší novináři se snažili vše zpochybnit. Kdyby Praha neměla podporu regionů, nepřipojila se divadla a vysoké školy, tak by to dopadlo nejspíš jinak. Dodnes mě mrzí, že jsem nebyl doma, u této historické události.

Chtěl jste se vrátit?

To nešlo. Nemohl jsem jen tak odjet. Původně jsem měl skončit v září, ale pobyt se mi během jara podařilo prodloužit až do konce roku. S velkým rozechvěním jsem musel situaci sledovat z cizí země. Právě připravuji svoji životopisnou knížku a v té píšu o tom, jak jsem tyto přelomové události vnímal. Navíc to zasáhlo i do mé práce.

Jak?

Měl jsem odeslat do redakce časopisu odbornou publikaci, ale jistě pochopíte, že jsem v tu chvíli myslel na jiné věci.  Pak jsem viděl v novinách tu obrovskou demonstraci, balkon Melantrichu, na kterém stáli řečníci, a pod nimi bylo moře lidí. Tušil jsem, že něco „rupne“. Doufal jsem, že se to podaří.

Ještě v souvislosti s pobytem ve Španělsku mě napadá – vy jste neměl problém vycestovat?

Měl jsem velké štěstí, dokončil jsem doktorát a začal pracovat. Chtěl jsem samozřejmě také někam vyjet na post-doktorskou stáž a nabrat zkušenosti. Nakonec přišla pozvánka od španělské vlády, stipendium, které bylo na jméno a nešlo na nikoho převést. Od října 1988 jsem měl nastoupit na stáž na Univerzitě v Seville ve výzkumné skupině profesora J.M. Criada. Bez podpory tehdejšího rektora profesora Jiřího Klikorky by se mi zcela jistě nikam vycestovat nepodařilo.

Když jste se vrátil, co se pro vás změnilo?

Samozřejmě, že jsem už ze zahraničí komunikoval s kolegy. Ale nesmíme zapomenout, že to bylo daleko složitější než dnes – tehdy neexistoval internet a e-maily, takže posílání dopisů bylo zdlouhavé a navíc nepraktické a poměrně drahé.  Hned po návratu jsem se zapojil do všech aktivit. Byl jsem v prvním vysokoškolském senátu, byl jsem u toho, když vznikala z jednofakultní VŠCHT škola vícefakultní.

Byla společnost připravena na změny v politickém systému?

Nikdy nemůže být připravena. Ne na tak velké změny. Lidé, kteří revoluci dělali, byli připraveni mentálně. Dokázali rozpoznat, co je nutné odstranit, aby došlo ke změnám ve společnosti. Revoluce nás posunula mezi civilizované země. A měli bychom si toho opravdu vážit.

Myslíte si, že dnešní studenti by se dokázali režimu vzepřít stejně, jako tenkrát vysokoškoláci?

Věřím mladým lidem. Podle mě není dobré říkat, že za našeho mládí bylo všechno jinak. Říkat, že tato generace je například nespolehlivá. I dnes bych vsázel na mladé lidi. Spíš než na ty, kteří už jsou konformní, jsou závislí na spoustě věcí a mají různé závazky. Studenti sehráli velkou roli v celém hnutí. Bez nich by 17. listopad nebyl a neměl by ani tak úspěšný konec. Proto se právě dnes snažíme připravit knižní vydání stávkových deníků, které naši studenti tehdy v roce 1989 psali. Dokázali rozpoznat provokatéry, jednali racionálně a správně. To, že jejich aktivita byla o několik dní zpožděná oproti centru dění, to je přirozené.

Jakou největší změnu podle vás revoluce přinesla?

Získali jsme znovu svobodu. Přemýšlel jsem, který z těch požadavků tehdejších studentů byl zásadní. Bylo jich sedm, ale důležitý byl ten s číslem čtyři.  Byl to požadavek zrušení vedoucí role komunistické strany v Ústavě. Každý totalitní systém se totiž snaží monopolizovat moc, snaží se ji maximálně soustředit ve svých rukou. A právě tohle dokázali lidé, kteří za sametovou revolucí stáli, rozpoznat. Tak se mohla otevřít cesta ke svobodným volbám a k demokracii.

Každý si ale demokracii vykládá jinak…

Ale i v demokracii musí být nějaká pevná pravidla. Tohle právě lidé často nevnímají. Důležitá je svoboda a možnost volby. To však znamená docela náročné rozhodování, které může kolikrát dopadnout všelijak. Můžeme být vítězstvím některých stran překvapeni, přesto má cenu bojovat. Má cenu jít zase k volbám a pokusit se věci měnit. Nabytá svoboda ale například také otevřela mladým lidem, a nejen jim, možnost cestovat. Říkám vždy našim studentům, aby ji využili, když ji mají. Ať vyjedou v rámci studijních programů do zahraničí a načerpají vědomosti – nejen ty odborné, ale i kulturní.

Vnímáte tehdejší studenty jako hrdiny?

Jistě. Byli to lidé, kteří se nebáli jít do velkých změn a dokázali předložit své požadavky. Přitom nebylo vůbec jasné, jak to dopadne. Starší generace v sobě neměla takovou touhu něco změnit. Přeci jen měla negativní zkušenost s Pražským jarem, které skončilo normalizací a vyhazovem spousty lidí z práce. Řada lidí nemohla studovat a „hříchy proti režimu“ se braly jako dědičné. To je drželo zpět. Proto byli tak důležití studenti a jejich odvaha. Já si jich nesmírně vážím. Jsem rád, že si s námi tehdejší události připomínají. A taky jsem rád, že jsem to zažil a že se právě tento zlom stal během mého života.

Mají smysl například demonstrace, které byly letos na Letné a Václavském náměstí v Praze?

Myslím, že když se lidé dokáží dobrovolně sejít a vyjádřit nějaký názor, nemůže se to pominout. Je to věc, kterou by měli politici reflektovat a měli by lidem naslouchat. To je demokracie. Nemám rád pohrdání lidmi. Politici, vůči kterým jsou tyto akce namířené, by se nad sebou měli minimálně zamyslet, jestli třeba něco nedělají špatně.

prof. Ing. Jiří Málek, DrSc.

Vystudoval obor Anorganická chemie na tehdejší Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích (dnes Univerzita Pardubice) a působil ve Společné laboratoři chemie pevných látek VŠCHT Pardubice a Akademie věd. V roce 1997 byl jmenován docentem, v roce 2000 získal vědeckou hodnost DrSc. (doktora chemických věd) a o dva roky později byl jmenován profesorem pro obor fyzikální chemie. Pobýval dlouhodobě v zahraničí, kde přednášel a vědecky pracoval na Universidad Hispalense v Seville, Universitat Politécnica de Catalunya v Barceloně a National Institute for Material Science v japonské Cukubě. Jiří Málek se zabývá výzkumem kinetických jevů v nekrystalických materiálech a podchlazených sklotvorných kapalinách. Působil jako řešitel mnoha vědeckých projektů a podílí se na organizaci významných mezinárodních konferencí. Je autorem nebo spoluautorem více jak 200 původních vědeckých prací v uznávaných mezinárodních časopisech a odborných monografiích. Tyto práce byly citovány 6000x.  V minulých letech byl prorektorem pro vnější vztahy rozvoj, pro výzkum a vnější vztahy, také pro vědu a zahraniční vztahy. Funkci rektora Univerzity Pardubice zastával také v letech 2006 - 2010. Je ženatý, má dvě dcery. Ve volném čase se věnuje četbě, cestování a fotografování

Zdroj videa: Facebook Statutární město Pardubice

Je tu další ročník Ceny Wernera von Siemense, ve které již 20 let jsou odměňovány akademické a vědecké talenty.

Přihlaste svou práci do soutěže a ucházejte se o hodnotné finanční odměny. Mezi vítěze bude rozdělený téměř milion korun!
Více info na http://bit.ly/Cena_WVSiemense_2019

Máme tu vyhodnocení naší soutěže – kalendář DFJP. Rádi bychom poděkovali všem účastníkům, výběr byl opravdu těžký. Na základě like na FB se vybralo 12 fotografií a z těchto fotografií komise vybrala šest (Vojtěch Beran – lokomotiva, Ondřej Bruj – retro autobus, Jaromír Kolář – loď a most, Kryštof Mohaupt – letadlo a hory, Richard Palach – fakulta – bude na přední straně kalendáře), Dorota Plhalová - nádraží. Fotografie pana Michaela Vatra byly z Facebookového hlasování vyloučeny – nejen dle našeho názoru byly like u jeho fotografií koupeny. Jeho fotografie však nebyly vyloučeny úplně. Mohly být vybrány na základě hlasování komise. Komise dále vybrala tyto fotografie (Vojtěch Beran – tramvaj, Vojtěch Čejka – loď, František Hána – zima, Tomáš Horák – střevíc, Tomáš Horník – letadlo a dívka, Filip Baran - lokomotiva, Petr Voltr – kolo). Z těchto fotografií bychom rádi udělali kalendář DFJP. Může se však stát, že tyto vybrané fotografie nebudou v dostatečné kvalitě pro tisk kalendáře. Pokud tato situace nastane, bude proveden další výběr. Ještě jednou všem děkujeme za účast!

Aktualizace 21. 11. 2019  - Fotografie pana Ondřeje Bruje (retro autobus) bohužel nemůže být do kalendáře zařazena z toho důvodu, že je focena na výšku. Proto jsme vybrali fotografii pana Jiřího Šafáře (lidé a dřevo)

KALENDÁŘ DFJP JE DOSTUPNÝ V UNI ZBOŽÍ (JAK JE PRODEJNA KOH-I-NOOR) ZA 110 KČ.

Ing. Lenka Machačová - Oddělení pro vnitřní záležitosti a propagaci DFJP

Vážení kolegové a studenti,

srdečně Vás zveme na další setkání Wiki klubu.

Dozvíte se mimo jiné informace o programu Studenti píší Wikipedii, příležitost pro vzájemnou a kreativní spolupráci studentů a učitelů. Každou druhou středu v počítačové učebně Univerzitní knihovny

18:00–19:30

06.11.2019

20.11.2019

04.12.2019

18.12.2019

Srdečně zvou

Petr Urbanec
Attila Pató

Dne 24. října 2019 byla slavnostně otevřena učebna logistiky ŠKODA UNI. Log a relaxační zóna ŠKODA UNI. Space pro studenty Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice.

Symbolicky přestřihli pásku vedoucí Logistiky značky ŠKODA AUTO Ing. Jiří Cee a děkan Dopravní fakulty Jana Pernera doc. Ing. Libor Švadlenka, Ph.D. za účasti zástupců ŠKODA AUTO, akademické obce a studentů.

Vytvoření moderní učebny logistiky ŠKODA UNI. Log je vyústěním dlouhodobé vzájemné spolupráce Dopravní fakulty Jana Pernera a Logistiky značky, která podporuje vzdělávání mladých logistiků.  Zaměřuje se především na zapojování praktických poznatků, zkušeností a nových trendů do výuky.

Tento originální projekt má zvednout studenty z lavic a probudit v nich kreativitu. Díky své flexibilitě je učebna využitelná, jak pro klasickou výuku, tak pro pořádání seminářů a workshopů s odborníky z Logistiky ŠKODA AUTO. Nedílnou součástí učebny je i originální logistická hra -  „Vytěžování kamionu“, kterou logistici spolu s designery a univerzitou v nové učebně vytvořili. Zde si studenti vyzkouší efektivně využít kapacitu přepravního prostředku dle zadaných podmínek. Správné vytěžování kamionu je jedním z mnoha opatření Zelené logistiky, o kterém se studenti učí v rámci předmětu Zelená logistika, podporovaného Logistikou značky ŠKODA.

Ve stejný den byla také otevřena relaxační zóna ŠKODA UNI. Space. Zástupcům studentů předal symbolický klíč pan Jiří Cee a Petra Meliška za oblast Náboru a HR Marketingu. Cílem společného projektu je oslovit studenty DFJP a motivovat je ke spolupráci se ŠKODA AUTO formou studentských stáží a závěrečných prací.

„Pravidelně organizujeme přednášky a exkurze pro studenty, spolupracujeme na tématech semestrálních a závěrečných prací.  Ukazujeme studentům, co znamená logistika v praxi. Pro studenty je velmi přínosné vidět logistiku zblízka a moci si některé logistické procesy vyzkoušet na vlastní kůži.“ dodává Jiří Cee, vedoucí Logistiky značky.

Logistika značky ŠKODA AUTO, a.s.

Den boje studentů za svobodu a demokracii. Třicet let od sametové revoluce. Univerzita Pardubice si historické události Listopadu roku 89, které vedly k pádu komunistického režimu, připomene netradičním programem. Pro své studenty, zaměstnance, ale i veřejnost připravila zajímavé akce včetně nejednoho překvapení.

„Každý rok si výročí sametové revoluce připomínáme a každý rok se o tom, co jsme při tom prožili, hodně píše i vysílá. Chtěli jsme tedy tentokrát evokovat atmosféru a dát studentům příležitost k jejich vlastnímu prožitku. Věřím, že méně mentorování je prostě více,“ říká prorektorka pro rozvoj Univerzity Pardubice Andrea Koblížková.

V sobotu 26. října 2019 proběhl v Betlémské kapli v Praze koncert k 30. výročí sametové revoluce ve spolupráci s Českým vysokým učením technickým v Praze a Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze. Akce k uctění památky obětí totalitních režimů zaznamenala obrovský úspěch. 

Následuje 7. listopadu beseda s uznávaným amatérským filmařem a spistovatelem a disidentem Oskarem Georgem Siebertem. Setkání pořádá Fakulta filozofická od 14 hodin a je otevřena i veřejnosti. 

Ve středu 13. listopadu se v prostorách Fakulty chemicko-technologické od 17 hodin otevře výstava 33 fotografií Olgy Havlové. Autory snímků jsou známí čeští fotografové, kteří zachytili někdejší první dámu v době, kdy začínala fungovat její nadace. Zobrazují manželku prezidenta Václava Havla s dětmi, dospělými lidmi se zdravotním postižením, ale i s osobnostmi, jakými byli například princezna Diana či Alain Delon.

V pátek 15. listopadu se uskuteční tradiční akademický obřad, během kterého rektor Jiří Málek předá diplomy s titulem Ph.D., představí nové docenty a profesory. Zároveň udělí speciální ceny akademikům i studentům. Vzpomínat se bude také u pamětní desky v srdci kampusu. Představitelé univerzity, studenti, hosté, ale i veřejnost symbolicky zazvoní zvonečky s klíčem. Stejně tak, jako se zvonilo klíči na náměstích před třiceti lety. Slavnostní den vyvrcholí koncertem Komorní filharmonie Pardubice v aule Univerzity Pardubice.

V pondělí 18. listopadu se koná sportovní den pro studenty a zaměstnance, který bude nabitý turnaji ve volejbalu, badmintonu, stolním tenise nebo závodu na veslařském trenažéru. V areálu vodních sportů a tenisu na břehu Labe odstartuje v 10 hodin přespolní běh na 4 km.

O den později v úterý 19. listopadu se mohou vysokoškoláci, ale i obyvatelé města těšit na velké dobové překvapení. Na zámku pak bude od 18 hodin beseda s lidmi, kteří stáli při zakládání Občanského fóra. Besedu s námi spoluorganizuje Východočeské muzeum v Pardubicích. Do debaty se zapojí také bývalý rektor Univerzity Pardubice profesor Oldřich Pytela.  

Ještě týž den univerzita vyhlásí nejlepší sportovní týmy a sportovce za uplynulý akademický rok. Slavnostní vyhlášení výsledků 61.ročníku Standarta rektora se uskuteční od 17 hodin na Fakultě chemicko-technologické. 

Sametovou revoluci a pád komunistického režimu má připomenout také výstava fotografií. Umístěna bude od 15. listopadu na frekventovaném místě, na třídě Míru v Pardubicích, kde kolemjdoucí uvidí dobové kreslené vtipy pamětníků a účastníků listopadových událostí.

Stávkové deníky oživí kolektivní paměť

Při příležitosti oslav vychází kniha mapující listopadové události včetně stávkových deníků Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích (listopad 1989 – leden 1990). Stávkové deníky psala skupina studentů, která se aktivně podílela na přípravě a realizaci protirežimních protestních akcí na tehdejší VŠCHT (dnes UPa). Texty doplňují fotografie a ukázky dobové satiry. Publikace nabídne pohled na činnosti bývalých studentů a oživí kolektivní paměť. Z hlediska historie se stane cenným pramenem. Stávkové deníky se představí v úterý 19. listopadu od 10 hodin ve Východočeském divadle. Následovat bude představení „Tančírna“, které odráží běh dějin a reflektuje historické události 20. století, včetně předrevoluční společenské reality. Představení je určené pro Univerzitu Pardubice a její hosty.

Krátké videovzkazy s bývalými studenty Univerzity Pardubice, pamětníky listopadu 89, kteří promlouvají k současným studentům, poběží na sociálních sítích a na obrazovkách na fakultách. „Je to projev uznání a úcty k odvaze a zodpovědnosti těch, kteří nám všem chtěli dát možnosti svobody – tedy volby. A tu volbu nyní máme, celoživotním úkolem je naučit se s ní zacházet,“ vysvětluje prorektorka pro rozvoj Univerzity Pardubice Andrea Koblížková.

Současně vzniká také mimořádné číslo časopisu Univerzity Pardubice, jehož obsahem budou rozhovory s osobnostmi, akademiky, ale i studenty, kteří na dobu před třiceti lety zavzpomínají.

Historicky první e-gamingové derby univerzit je za námi. Univerzita Pardubice zvítězila v napínavém souboji na půdě soupeře Univerzity Hradec Králové 2:1. Klání hráčů počítačových her v průběhu celého streamu sledovalo minulý pátek 1368 unikátních diváků, celkový počet zhlédnutí vyšplhal na číslo téměř 3000.

„Blízkost našich měst a univerzit vybízí ke spolupráci i k soupeření v jakémkoliv sportu nebo disciplíně,“ říká prorektorka Univerzity Pardubice Andrea Koblížková.

Toto unikátní esportovní derby zaznamenalo velké množství pozitivních reakcí od všech účastníků. Celý průběh boje o historicky první titul byl streamován na adrese www.twitch.tv/esportsa přes deset hodin. Záznam z celého dne je zde stále k vidění. V jednu chvíli sledovalo živý přenos 151 fanoušků a další stovka diváků byla přímo v aule hradecké univerzity.

Na programu derby byly herní tituly Hearthstone, League of Legends a Counter Strike: GO, kdy v nich proti sobě stálo pět soupeřů na každé straně. Celý den začal velmi vyrovnaným zápasem v CS:GO, ve kterém utržila vítězství UHK. Zprvu v jednostranném zápase League of Legends pro UHK se vše změnilo. Tým UPCE esports otočil v posledních minutách průběh prvního zápasu a udržel se ve vedení i nadále. 2:0 v LoL dorovnalo průběh celkového derby na 1:1.

Hearthstone poté rozhodnul o celkovém výsledku derby 2:1 ve prospěch Univerzity Pardubice, která se stala vítězem historicky prvního esport derby na vysoké škole.

„Jde vlastně o standardní ligový sport, který v České republice zastřešuje meziuniverzitní Esportovní studentská asociace (ESA),“ vysvětlil v Česku stále populárnější aktivitu organizátor Roman Klíma, člen organizace Student Gaming Academy působící při hradecké univerzitě.

Prohlédněte si fotoreport z akce

Slunce pařilo a pětačtyřicet stupňů bylo nesnesitelných. Během třítýdenní expedice si zvykli na špínu, špatnou hygienu, odbourali strach z nemocí. Pro někoho dobrodružství, pro ně ale znamenalo 400 kilometrů v tropickém vedru a na kole něco víc. Absolventi Univerzity Pardubice Marek Žampach a Jakub Kaplan chtěli pomoct. Přivezli speciálně upravené bicykly do školy v Gambii a podpořili projekt, který přibližuje cestu ke vzdělání africkým dětem. 

Jaká země je vlastně Gambie?

Jakub: Gambie na mě působila ze všech navštívených afrických států nejvíce přátelsky. Po prvotním šoku, který jsme měli po příletu do Senegalu, kde nás okradli, to pro nás byl malý ráj. Jazyková bariéra opadla, lidé se o nás více zajímali a byli hodně přátelští. Pro individuální cestování je to velice přívětivá země.

Marek: Je to jiný svět. Setkali jsme se s řadou problémů – od neskutečného a všudypřítomného nepořádku, přes korupci, ale i třeba rasismus. Afrika je prostě svá, jiná, divoká a možná právě proto úžasná. Jinak souhlasím s Jakubem, že Gambie byla asi nejpřívětivější.

Kdo vás okradl?

Jakub: Hned první den jsme se skamarádili s jedním Senegalcem, který nás hostil u sebe doma. Problém nastal v momentě, kdy jsme se chtěli rozloučit a odejít. Spolu s dalšími nám zatarasil cestu a chtěli peníze. Situace byla už slušně vyhrocená a k napadení nebylo daleko. Odnesly to „jen“ Márovi boty a moje tričko, plus část našich peněz. Naštěstí jsme jim dali míň, než původně požadovali.

O africkém kontinentu mají lidé spoustu negativních představ. Chudoba, špína, násilí, děti s nafouknutými bříšky. Co vás naopak mile překvapilo?

Marek: Afrika mě utvrdila v tom, že všude na světě je krásně, ale i zle. Dříve by mě ani nenapadlo, že lze například v Senegalu stopovat. A ono to jde. Vlastně úplně jednoduše a stejně jako v Evropě. Na druhou stranu je tam nepořádek, špína, násilí… s tím vším jsme se setkali. Je nutné to ale přijmout a přizpůsobit se. 

Setkali jste se s rasismem vůči bělochům?

Jakub: Překvapivě ne v takové míře, jak jsme očekávali. S největším projevem rasistického chování jsme se setkali v Mauretánii. Otroctví tu bylo oficiálně zrušeno relativně nedávno a je tu stále běžným jevem, že bohatí „bílí“ Arabové mají své černé otroky. Například nám zastavil arabský kamioňák s černým kolegou. Jeli jsme s ním asi čtyři hodiny skrze poušť a celou dobu svého „kolegu“ neskutečně šikanoval. Měl na něho odporné narážky a dokonce ho i fyzicky napadal. Stáli jsme před těžkou otázkou, jak se zachovat. Jenomže dva kluci Afriku nezmění, přijali jsme to tedy jako skutečnost. Chudákovi černochovi jsme alespoň tajně dali nějaké peníze a na závěr se s ním skutečně přátelsky loučili. Arab to nemohl pochopit.

Vaše cesta vypadá až neuvěřitelně. Které státy jste projeli?

Marek: Přiletěli jsme do Senegalu, odkud jsme se autostopem přesunuli na jih do Gambie. Zde jsme si vyzvedli dvě kola, na kterých jsme projeli velkou část Gambie a zamířili do vesničky Jurumeh Koto, kde je škola, která podporuje projekt Kola pro Afriku. Odtud jsme pokračovali zase autostopem. Naším cílem bylo za asi 10 dnů dojet skrze Senegal, Mauretánii a Západní Saharu až na sever do Maroka.

Kolik kilometrů jste jen na kole urazili?

Jakub: Celkově asi 350 kilometrů. Denně to bylo nejvíc 80 kilometrů. Trasu jsme záměrně vedli mimo hlavní tah, abychom si užili cestu i po nezpevněných cestách mimo asfalt. Tím pádem jsme měli možnost nahlédnout pod pokličku té pravé Gambie.

Zvykli jste si na africké horko?

Jakub: Dopředu jsme tušili, že počasí pro nás bude asi největší nepřítel. Horko mi nedělá dobře ani u nás v Čechách, natož v Africe. Přestože ani jeden z nás vysoké teploty zrovna dvakrát nemiluje, myslím, že jsme ta vedra snášeli ještě relativně dobře. V Gambii přitom vrcholilo období sucha. Čím více jsme jeli do vnitrozemí, tím bylo počasí víc nesnesitelné. Nejvíce bylo snad 45 stupňů.

V kolik jste ráno vyjížděli?

Jakub: Každý den byl budíček v šest hodin. Pár hodin přes poledne, kdy byly teploty nejvyšší, jsme vždy odpočívali pod nějakým stromem. A pak jsme jeli až do večera.

A co hygiena?

Jakub: S tou byl asi největší problém. Člověk nemá moc možností se někde opláchnout nebo si vyprat. Navíc každý den vypotí pár litrů vody, lepí se na vás prach. Ke konci dne je z toho „krásná“ směs špíny. Ale když je to takhle pořád, zvyknete si časem na cokoliv.

Marek: Špínu jsem po dvou dnech přestal úplně vnímat. Mně chybělo vychlazené pivo (smích). Měli jsme hroznou žízeň a v dohledu byla většinou jen teplá voda nebo šíleně chemické limonády. Voda se dala ale na některých místech koupit a měli jsme na ni účinný filtr.

Měli jste z něčeho strach?

Jakub: Největší strach byl asi z komárů a případných nemocí, které mohou přenášet. Myslím, že v tomto ohledu jsme situaci ale nepodcenili.

Kde jste spali?

Marek: Většinu nocí jsme spali ve stanu. Jen jednou jsme na Sahaře spali pod širákem. Ulehali jsme někdy uprostřed noci se slovy: „Jsme na Sahaře, tady nemůže pršet, na tu chvíli stan stavět nebudeme.“ O dvě hodiny později jsme se krčili pod malým keřem a kryli se před obřími kapkami. Na Sahaře pršet může!

Můžou se objevit i predátoři. Byli jste v klidu?

Marek: To možná ano. Moc jsme nad tím ale nepřemýšleli.

Jak se dá ujet 350 kilometrů bez přehazovačky a v tropech?

Jakub: Já měl velkou kliku na kolo. Sice jsem byl nucen hned po pár kilometrech dofukovat přední duši, ale pak už naštěstí žádný větší problém nebyl. Mára může vyprávět…Zažíval se svým kolem krušnější chvilky (smích).

Marek: Náhodou… já jsem si jízdu užil, i když musím říct, že nebyla bezproblémová. Moje kolo celou cestu ucházelo, takže jsem si ho tak čtyřikrát denně dofukoval. Blbé bylo, že jsem asi druhý den zničil pumpičku, takže jsme jeli tak trochu naslepo a doufali, že až přijde čas nafouknutí mých kol, bude v dohledu nějaký dobrý Gambijčan s pumpičkou. Tahle taktika nám vždy vyšla. Taky mi upadl nosič s batohem, ale museli jsme si nějak poradit.

Kola jsou speciálně upravená. Proč?

Marek: Kola se musí upravit hlavně proto, aby byla po místní děti co nejméně poruchová. Navíc musí být v místních podmínkách dobře opravitelné, proto se zbavují například přehazovaček.

Komu jste je darovali?

Jakub: Kola jsme předávali řediteli v základní škole Jurumeh Koto. Škola vybere děti, které je potřebují a budou na kolech jezdit do školy. Cesta, kterou musí ujít pěšky za vzděláním, je opravdu dlouhá, až deset kilometrů. Jít to dvakrát denně je náročné a unavující.

Vědí místní lidé něco o projektu?

Jakub: Velmi dobře ho znají a zdejší základní škola s ním úzce spolupracuje. Z tohoto důvodu mají Gambijci i dobré povědomí o České republice.

Znají naše sportovce a české pivo?

V Africe milují hlavně fotbal, takže mají slušný přehled i o našich fotbalistech. Stačilo říci, že jsme z České republiky, už na nás vykřikovali: „Pavel Nedvěd, Petr Čech!“ Pivo a jakýkoliv alkohol je tam spíše tabu, jsou to muslimské země. Mimo hotelových komplexů se ani sehnat nedá. Pokaždé, když jsme chtěli koupit pivo, koukali na nás jak na blázny.              

Jak na vás reagovaly děti?

Marek: Byli jsme takovou malou atrakcí. Všechny děti mávaly, běhaly za námi nebo pokřikovaly. S dětmi jsme si hodně povídali. Jejich myšlení se odvíjelo od toho, z jakého sociálního prostředí pocházely. Ty nejchudší v nás bohužel viděli hlavně chodící peněženky. Často ale zvítězila zvědavost a žebrání šlo na chvíli stranou. Děti, které nebyly z chudého prostředí, byly přátelské a usměvavé, vesměs z nás byly vykulené. Příjezd do školy byl ale skvělý, během pár sekund se k nám rozběhlo několik desítek děcek. Malé, velké, všechny nás obklopily a začaly se na nás tlačit, až mě málem shodily z kola. Všude křik, povyk a chaos. Ale bylo to moc fajn.

Co škola v Gambii?

Marek: Ředitel školy nás po areálu provedl. Ukázal nám, jak všechno funguje a byli jsme i ve výuce. Studenti zrovna probírali nějaké ekonomické grafy. Navštívili jsme například i počítačovou učebnu, která obsahovala asi pět ultra starých počítačů. Na závěr jsme se zúčastnili závěrečného ceremoniálu, který studenti podstupují zřejmě každý den na konci výuky. Ředitel a učitelé měli dlouhé motivační proslovy, představili nás studentům jako přátelé z České republiky a na závěr všichni sborově zazpívali státní hymnu. Bylo to zajímavé, ale asi jsem rád za náš školní systém.  

Chtěli jste se cestou zpět svézt jedním z nejdelších nákladních vlaků na světě. Vyšlo to?

Jakub: Naštěstí se zadařilo. Cesta na pobřeží trvala třináct hodin. Já osobně to beru jako jeden z největších zážitků africké cesty. Sedíte na velké kupě železné rudy, krčíte se v nejníž položeném místě vagónu, aby vás poletující prach a písek co nejméně zasahoval. Celou noc se nevyspíte a na záchod chodíte na druhou stranu vagonu. Když se pohybujete po naloženém voze, musíte být opatrní, abyste z vlaku nevypadli. Ta železná bestie sebou totiž dost škube.

Takže to byl vcelku dobrý adrenalin.

Jakub: To byl. Vlak asi po 6 hodinách uprostřed pouště mimořádně zastavil, kvůli neznámé poruše na nákladních vozech. Velkou část vlaku proto odstavili na druhou kolej. Zbytek vlaku pokračoval do Nuadhibú na pobřeží Mauritánie. Než jsme si uvědomili, co se vlastně stalo, vlak se dal do pohybu. Po chvíli nabral takovou rychlost, že už nebylo bezpečné naskočit, obzvlášť s našimi velkými bágly. Nezbývalo než si stopnout další nákladní vlak, který nás z této prekérní situace uprostřed pouště dostal až na pobřeží Mauretánie. 

Asi jste také nebyli jediní pasažéři...

Marek: Vlak využívají i pastevci. Převážejí kozy, ovce a další zvěř. Druhý vlak, který jsme si stopli, převážel svázané velbloudy. To nebyl moc pěkný pohled. Kromě pastevců s námi jeli i dva Asiaté. Muž a žena. Byli trošku legrační. Dodnes nechápu, jak můžou při takových cestách přežít. Když nám ujel vlak, tak jejich největší starostí bylo, aby nafotili to nejvíce survival selfie.

Jak se stopuje v Senegalu a v Gambii?

Marek: V podstatě stejně dobře, jako kdekoli jinde. Problém nám trochu dělala jazyková bariéra a to, že řidiči často chtěli za svezení zaplatit. Stopování nám ale přineslo řadu zážitků, které by nás jinak nepotkaly. Několikrát jsme například spali u místních doma, mohli jsme tak nahlédnout do afrických domácností a do běžného života. Bylo to o to zajímavější, že zrovna probíhal Ramadán. Snad nejvtipnější noc jsme strávili u místních na jejich dvorku.  Hned vedle nás byl chlívek s kozami. Celou noc nás mrchy budily mečením a tím, že žraly rákosový plot přímo nad našimi hlavami. 

A co jste jedli vy?

Marek: Stolování v Africe bylo docela vtipné. Typické jídlo je ryba se zeleninou a rýží. Pro nás bylo jiné jíst z jednoho talíře a dost často rukama. I hostitelka, která jídlo připravila, nás navíc krmila zvláštním způsobem. Z ryby uždibla rukama část masa, to vyválela v dlani a pak nám ho přes celý talíř hodila na naši stranu, kde jsme si ho vzali a smíchali s rýží. Na pohled nic moc, ale chuťově to bylo výborné!

Přivezli jste si nějaký suvenýr? 

Jakub:  Já osobně mám takovou úchylku – z každé země si tahám nějaký specifický kámen. Někdy je to prostě jen obyčejný šutr, který mě připomíná nějaký zážitek nebo místo. Celkem jsme projeli pět afrických států, takže méně než pět kamenů nepřipadalo v úvahu.

Marek: Přivezl jsem si asi kilo afrického prachu, který se mi usadil všude ve věcech.

Zvládli jste všechno podle plánu?

Marek: Měli jsme dva hlavní cíle. Prvním bylo se v pořádku vrátit, což se nám povedlo a tím druhým bylo alespoň lehce zpropagovat skvělý projekt Kola pro Afriku. Na projektu bychom chtěli dále pracovat i u nás, jestli se nám povede posunout ho někam dál, to teprve uvidíme.

Jakube, před odjezdem jste měl obavy, jestli se stihnete vrátit a odsvědčit kamarádovi svatbu. Zvládl jste to?

Jakub: Návrat vyšel parádně, i když posledních pár dnů přibývaly obavy, že to nestihnu. Poslední tři dny před plánovaným odletem jsme byli ještě v Mauritánii, víc jak 1800 km od Marakéše, odkud letělo letadlo domů. V tu chvíli jsem už byl pěkně nervózní. Stopařský bůh byl štědrý a pár opravdu solidních stopů nás zachránilo. Domů jsem přijel sice až v pátek o půlnoci, ale další den se svatba stíhala. Mára domů tak nechvátal, takže si ještě stihl po cestě zpět v Lisabonu zaběhnout maraton a měl v plánu dál cestovat po Evropě.  

Marek: To už jsem ale necestoval. Stalo se mi totiž trochu kuriózní zranění. Kvůli našemu rychlému přesunu do Marakéše a nekonečnému sezení v autech jsem si „natáhl zadek“. Další stopování po Evropě a sezení v autech mi tak nebylo moc příjemné a už jsem se těšil domů.

Vrátíte se do Afriky?

Jakub: Někdy určitě. Afrika má své kouzlo.

Marek: Doufám, že to nebude trvat dlouho.

Ing. Jakub Kaplan (28) vystudoval obor Technologie a řízení dopravy se zaměřením na Technologie a řízení dopravních systémů na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Má rád hory, lezení a rád poznává svět. K cestování mu stačí pouze malý batoh a pár korun. Na svých cestách často stopuje, stanuje nebo spí pod širákem. Navštívil například Japonsko, Mexiko či USA. Z afrických zemí je podle něj Gambie pro individuální cestování velmi přívětivá země.

Ing. Marek Žampach (28)  je absolventem Fakulty ekonomicko-správní, vystudoval obor Regionální a informační management. Batůžkovým stylem procestoval spoustu států. Říká, že není země, kam by nikdy nejel a rád by navštívil Pákistán. Kromě cestování je nadšený běžec. Startoval už na maratonu ve Vietnamu nebo v Kuvajtu. Naposled si zaběhl tento závod v Lisabonu.

Projekt Kola pro Afriku

Darováním ojetého, nepotřebného nebo i kola nového pomůžete dětem v Africe snadněji získat přístup ke vzdělání. Denně totiž chodí pěšky do školy několik kilometrů. V Česku existuje hned několik sběrných míst, kam můžete kolo odevzdat. Ne všechna darovaná kola budou vhodná pro cestování v Gambii. Ty, co neodcestují do Afriky, se prodávají v Čechách všem, kterým k pohybu ve městě stačí ojetý kousek. Peníze z prodeje podpoří projekt „Kola pro Afriku“ a zajistí nákladnou logistiku. 

Český statistický úřad v loňském roce zaznamenal téměř 105 tisíc nehod, přičemž za velkou část z nich mohou takzvaní mladí řidiči s nedostatečnými zkušenosti v silničním provozu. Proto se Pardubice ve spolupráci s dalšími subjekty rozhodly v říjnu uspořádat dvoudenní akci s názvem Dny dopravní bezpečnosti mladých řidičů v Pardubicích, jejímž cílem je ukázat nejen mladým motoristům, jaká rizika je na silnicích mohou potkat a jak na ně případně reagovat.

Jak vyplývá ze statistik týkajících se nehodovosti, ve většině případů mohou za ty nejzávažnější nehody na silnicích právě čerství držitelé řidičských průkazů, kteří zároveň patří mezi nejrychleji vybodované motoristy. „K řízení automobilu není nutná pouze teorie, ale zejména praxe a zkušenosti s různými situacemi, se kterými se motorista může na silnicích setkat. Proto jsme pro návštěvníky připravili takové aktivity, díky nimž si mohou vyzkoušet například couvání ve zúženém prostoru, slalom mezi kužely, zvládnutí smyku či měření brzdných drah. Je potřeba, aby si nejen mladí řidiči, ale třeba i ti, kteří mají autoškolu dávno za sebou vyzkoušeli, jak v různých situacích reagovat a předejít komplikacím a vážným nehodám,“ popisuje za pořadatele cíl této preventivně bezpečnostní akce Jiří Chmelík, předseda Komise pro bezpečnost a prevenci kriminality při Radě města Pardubic.

První část programu odstartuje ve středu 9. října na Stavařově v areálu Univerzity Pardubice. Pro zájemce zde budou připraveny zkušební vozy, ve kterých si pod dohledem zkušených lektorů otestují svou zručnost na čas a přesnost například při slalomech či couvání ve zúženém prostoru nebo si zde budou moci vyzkoušet svůj postřeh při jízdě s opileckými a opiátovými brýlemi. Jeden z partnerů akce navíc připravil pro zájemce stanoviště, ve kterém si budou moci nechat změřit zrak odbornými optometristy.

Čtvrteční program bude pro změnu přesunut na území vojenského letiště ve Starém Máteřově, kde se organizátoři zaměří na praktická cvičení a ukázky z praxe. „V rámci druhého dne si zájemci mohou vyzkoušet chování vozu při simulaci smyku zadní nápravy, zvládnutí průjezdu zatáčkou, slalom nebo techniku „krizové brzdy“, tedy zvládnutí brzdy a reálné brzdné dráhy na reálném povrchu či nárůst brzdné dráhy v souvislosti s rychlostí,“ doplňuje Chmelík. Do Dnů dopravní bezpečnosti se zapojí také Integrované složky záchranného systému, které veřejnosti předvedou komentovanou simulaci dopravní nehody a ukázky vyprošťovací techniky HZS včetně poskytnutí první pomoci při nehodě.

Akci Dny dopravní bezpečnosti mladých řidičů v Pardubicích pořádá odbor sociálních věcí Magistrátu města Pardubic ve spolupráci s Univerzitou Pardubice, Autoklubem ČR, Městskou policií Pardubice, Policií ČR, Vojenskou policií, společnostmi Auto Dryml Pardubice a Driving cz, organizací BESIP, Hasičským záchranným sborem Pardubického kraje a Záchrannou zdravotnickou službou Pardubického kraje. Program zahrnující praktické jízdy mohou zájemci absolvovat nejen v zapůjčených vozech, které zde budou k dispozici, ale i ve svých vlastních automobilech vybavených ABS.

Program:

Středa 9. 10. 2019, místo a čas konání - prostory Univerzity Pardubice od 10:00 – 16:00

• Prezentace spolupracujících organizací formou stánků, rozdávání preventivních materiálů (reflexní prvky, rady pro řidiče atd.)
• Představení civilního speciálu dopravní policie a zastavovacích pásů Policie ČR
• Možnost měření hladiny alkoholu v dechu (Dräger), možnost vyzkoušení si opileckých a opiátových brýlí
• Ukázka „Buginy“
• Možnost vyzkoušet si jízdu zručnosti (slalom, parkování, couvání ve zúženém prostoru) a řízení vozidel s pravostranným a levostranným řízením
• Diskuse a praktické ukázky aktivní a pasivní bezpečnosti na silnici – nastavení sedačky, nastavení opěrek hlavy, poutání, zvládání krizových situací na silnici – reakce řidiče
• Možnost prohlídky sanitního vozidla
• Ukázka a nácvik poskytnutí první pomoci a kardiopulmonální resuscitace
• Měření zraku pod vedením optometristů z projektu „Vidíš skvěle“

Čtvrtek 10.10.2019, místo a čas konání – prostory vojenského letiště ve Starém Máteřově od 14:00 do 18:00

• Prezentace spolupracujících organizací formou stánků, rozdávání preventivních materiálů (reflexní prvky, rady pro řidiče atd.)
• Ukázka civilního speciálu
• Praktické ukázky měření rychlosti a brzdných drah
• Možnost měření hladiny alkoholu v dechu (Dräger)
• Ukázka zastavovacích pásů, možnost vyzkoušení si opileckých a opiátových brýlí
• Ukázka výstroje pořádkové jednotky
• Možnost prohlídky sanitního vozidla, praktické ukázky poskytnutí první pomoci, ukázka kardiopulmonální resuscitace
• Simulovaná dopravní nehoda ve spolupráci s HZS PK v časech 15:30 a 17:00
• Stanoviště „easy drift“ – simulace smyku prostřednictvím speciálních návleků na zadní nápravu vozu – účastníci si pod vedením lektora zkusí samostatně slalom a průjezd zatáčkou
• Stanoviště „krizová brzda“ – účastníci si mohou i s vlastními vozy (pouze vozy s ABS) vyzkoušet techniku krizové brzdy a reálné brzdné dráhy na reálném povrchu

Další informace

DNE 9. 10. BUDE ZÁKAZ PARKOVÁNÍ NA PARKOVIŠTÍCH U MENZY.

Zdroj: Magistrát města Pardubice

Chcete stoupnout na trhu práce i sami před sebou? Pomůžeme vám poznat svět a podpořit váš profesní a osobnostní růst. Studijní pobyt za hranicemi České republiky rozšíří vaše obzory, získáte celoživotní vzpomínky a nedocenitelné zkušenosti. Poznáte novou kulturu, vypilujete cizí jazyk, najdete přátele z celého světa a vyzkoušíte si jiný životní styl i způsob vzdělávání.

Celý pobyt je podpořen stipendiem, které v průměru činí 450 EUR za každý měsíc pobytu. Veškeré podrobnější informace a potřebné formuláře. Tak neváhejte a pojďte si změnit život, protože jsme vyhlásili 2. kolo výběrového řízení!

Partnerské univerzity a Přihláška. Přihlásit se můžete do 15. října 2019.

Také pro vás chystáme akci Erasmus+ Day – veletrh studia v zahraničí, kde je možné získat informace přímo od studentů, kteří na Erasmus + vyrazili. Uskuteční se 10. 10. 2019 od 9:00 v univerzitním kampusu. Podrobnější informace budou brzy.