Chcete se vzdělávat komplexně ve všech oblastech dopravy? Podejte si přihlášku do navazujícího studia do 15. 8. 2019.

V navazujícím magisterském studiu Dopravní fakulty Jana Pernera na Vás čeká více než desítka oborů. Studenti se věnují dopravnímu stavitelství i dopravním prostředkům. Zaměřují se na management, marketing a logistiku, ale také elektrotechnické systémy v dopravě.

Není rozhodující, jestli vás to táhne spíš dohlížet na stavbu, nebo se chcete radši věnovat řízení dopravy či informatice. Tak jako tak možná brzy povýšíte až do vysokého managementu. A pokud na to chcete jít trochu jinou cestou, naučíme vás třeba marketing.

Můžete se vzdělávat v těchto oblastech dopravy:

➡️ Dopravní marketing, management a logistika,
➡️ Technologie a řízení dopravy,
➡️ Dopravní stavitelství,
➡️ Dopravní prostředky (Kolejová nebo Silniční vozidla)
➡️ Elektrotechnické a elektronické systémy v dopravě.

Přes dvě miliardy korun, nové budovy, učebny, laboratoře. To je výsledek podpory, kterou od Evropské unie dostala Univerzita Pardubice. Letos je to přesně 15 let od vstupu České republiky do EU, a my si výročí společné Evropy rádi připomínáme.

Díky projektům z EU měla univerzita možnost studentům zmodernizovat učebny, posluchárny i  laboratoře, v některých případech se postavily celé nové budovy nebo zavedly elektronické informační zdroje v univerzitní knihovně. Nejvýznamnějšími investicemi, které mohla škola s pomocí evropských peněz uskutečnit, jsou Univerzitní IT pro vzdělávání a výzkum  - UNIT, Centrum materiálů a nanotechnologií - CEMNAT, Výukové a výzkumné centrum v dopravě- VVCD, ale také Chemické elektronické informační zdroje pro VaV - ChemEIZ, Výukový areál Polabiny – VAP.

Velký význam pro Univerzitu Pardubice má podpora výzkumu, například ERC Starting grant pro vědce Dr. Ing. Jana Macáka – CHROMTISOL (v rámci programu HORIZON 2020). Ten své bádání zaměřil na novou generaci hybridních fotovoltaických článků a od ERC získal finanční podporu v hodnotě 45 milionů korun. Pomoc z projektu získal také projekt projekt „Hmotnostní spektrometrie při hledání lipidových biomarkerů pro včasnou diagnostiku rakoviny“ (MASSCAN), který vede prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. Ten získal podporu v českém programu ERC CZ, navazujícím na ERC program vyhlašovaný Evropskou výzkumnou radou.

„Je důležité, aby naše univerzita nabízela studentům i vědcům to nejmodernější zázemí pro jejich růst a dobré výsledky. Zároveň ale chceme poskytovat velmi kvalitní výuku, mít zajímavé obory, a také být dobrým a atraktivním zaměstnavatelem. Možnosti, které členství v Evropské unie poskytuje, nám k tomu pomohly a stále pomáhají,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

Z aktuálního Operačním programu (OP VVV) dnes univerzita realizuje hned několik projektů, které budou znamenat inovaci a modernizaci studijních programů (Bc. – Ph.D.), a také modernější infrastrukturu.

Peníze z EU podporují také pracovní a studijní výměny akademiků a vysokoškoláků. Univerzita se v roce 2004 zapojila do programu Socrates/Erasmus,  Erasmus a později Erasmus+, který dává možnosti sbírat zahraniční zkušenosti tisícům studentů i akademiků. V rámci programu Erasmus+, stráví každý rok více jak 100 studentů Univerzity Pardubice semestr na zahraniční vysoké škole a přibližně stejný počat cizinců přijíždí do Pardubic. Dnes nabízí Univerzita stáže a studijní pobyty v rámci programu Erasmus+ v 36 zemích a do dalších desítek zemí její studenti i akademici mohou vyjet v rámci jiných programů či bilaterálních smluv.

2004 Od tohoto roku řeší Univerzita Pardubice projekty EU (Operační programy, Rámcové programy EU – HORIZON 2020 a 5. – 6. RP, Erasmus). 2 miliardy korun získala z EU, zhruba 90 miliónů korun dodala z vlastních zdrojů.

Letos podala univerzita několik projektů, na které žádá podporu z Evropské unie. Jedním z nich je projekt Kvalita a profilace vzdělávacích aktivit na Univerzitě Pardubice, který cílí na kvalitnější vzdělávání zaváděním nových metod výuky, vyšším počtem předmětů nově vyučovaných v angličtině, podporou distančního vzdělávání, akreditací nových studijních oborů a  posílením internacionalizace. Další projekt Investiční podpora vzdělávacích aktivit na UPa  má přinést kvalitu do vzdělávací infrastruktury a kromě vysoké kvality výuky zlepšit přístup znevýhodněných skupin. Univerzita také žádá o projekt na HR strategii rozvoje Univerzity Pardubice, který pomůže rozvoji lidských zdrojů a řízení výzkumné organizace, zjednoduší administrativu a vytvoří příjemnější pracovní prostředí. Cílem je získat ocenění HR Award.

Univerzita rostla i díky podpoře státu. Nejvýznamnější investicí v její historii a zároveň jednou z největších staveb v resortu vysokých škol je stavba moderního areálu Fakulty chemicko-technologické. Od veřejné soutěže v roce 2001 a zahájení výstavby v roce 2005 to trvalo 4 roky než do nových poslucháren usedli první studenti. Stavba za 1,3 miliardy korun získala hned po dokončení v roce 2009 hlavní cenu v prestižní architektonické soutěži Grand Prix architektů.

Významné projekty Univerzity Pardubice podpořené z EU:

• Univerzitní IT pro vzdělávání a výzkum – UNIT.
  Rekonstrukce historicky cenného a památkově chráněného objektu univerzity na moderní, špičkově technicky informačně a technologicky vybavené zázemí pro výuku, specializované laboratoře a učebny vybavené nejmodernějšími IT technologiemi a rozvoj struktury doktorských programů
• Centrum materiálů a nanotechnologií - CEMNAT
  Hlavním cílem projektu bylo zmodernizovat stávající univerzitní infrastrukturu na nám. Čs. Legií, která umožnila zvýšit kvalitu vzdělávání a realizovat inovace v magisterských a doktorských, materiálově orientovaných studijních programech na Univerzitě Pardubice. Součástí byly také nově vzniklé učebny s novými přístroji.
• Výukové a výzkumné centrum v dopravě- VVCD
  Výstavba zcela nového odborného centra centra rozvíjejícího vzdělávání a výzkumné aktivity Dopravní fakulty Jana Pernera UPa, které je vybaveno nejmodernějšími technologiemi dostupnými v oblasti dopravy pro zkvalitnění výuky studentů ve všech stupních vysokoškolského vzdelávání s vazbou na potřeby praxe.
• Výukový areál Polabiny – VAP
• Nový výukový areál nahradil nevyužívaný areál těžkých laboratoří DFJP, rozšíříl výukové a výzkumné zázemí hlavního kampusu Univerzity Pardubice. Přeměnou prostoru na posluchárny a laboratoře, vznikl nový univerzitní bufet a v atriu nového objektu také klidová zóna s Lavičkou Václava Havla.
• Chemické elektronické informační zdroje pro VaV – ChemEIZ.
  Univerzitní knihovna získala elektronické informační zdroje. Dalším cílem projektu byla optimalizace síťového prostředí a obnova hardwarového a softwarového vybavení v rešeršních studovnách, nové tiskárny, počítače a knižní skenery.

Co účastníkům dal Erasmus+? 

• Více než 70 % si po návratu lépe uvědomuje, čemu se chtějí v profesním životě věnovat
• 80 % získalo zaměstnání do tří měsíců po získání diplomu
• Přes 90 % se lépe naučilo pracovat s lidmi z jiných kultur a cítí se Evropany

Program Erasmus+ zvyšuje úspěšnost studentů v osobním i profesním životě a pomáhá vysokým školám více inovovat. Vyplývá to ze dvou nových nezávislých studií, které zveřejnila Evropská komise.

Obě rozsáhlé studie, založené na hodnocení a připomínkách téměř 77 000 studentů a vysokoškolských pracovníků a více než 500 organizací, měřily a analyzovaly přínos programu pro jeho hlavní účastníky. Z výsledků je patrné, že díky Erasmu+ jsou mladí lidé v Evropě více připraveni na novou digitální éru a umí se lépe prosadit v budoucím pracovním životě. Program má také pozitivní vliv na vysoké školy, které díky němu více inovují, intenzivněji se zapojují do mezinárodních projektů a lépe reagují na potřeby pracovního trhu.

Závěry studií s potěšením komentuje komisař pro vzdělávání, kulturu, mládež a sport Tibor Navracsics: „Je úžasné pozorovat, jak se mladí lidé, kteří programem prošli, dokážou úspěšně pohybovat na moderním trhu práce a v rozmanitější společnosti. Absolventi Erasmu+ se cítí být lépe připraveni na nové výzvy, mají lepší profesní vyhlídky a více si uvědomují, co jim Evropská unie v každodenním životě přináší. Vysoké školy zapojené do tohoto programu se vyznačují nejen větší otevřeností světu, ale ze své pozice mohou také lépe reagovat na potřeby pracovního trhu.“

Studie ukázaly především toto:

• Erasmus+ pomáhá studentům s profesní orientací a pomáhá jim rychleji získat práci.

Více než 70 % studentů, kteří se programu zúčastnili, si podle svých slov lépe uvědomuje, čemu se chce po návratu ze zahraničí ve své budoucí pracovní kariéře věnovat. Zkušenosti odjinud těmto studentům také umožňují přehodnotit svá studia tak, aby více odpovídala jejich ambicím. Ze studie zkoumající vliv Erasmu+ na vysokoškolské vzdělávání také vyplynulo, že 80 % absolventů bylo zaměstnáno do tří měsíců od získání diplomu a 72 % absolventů považuje zahraniční zkušenosti za faktor, který jim pomohl získat první práci. Devět z deseti absolventů programu Erasmus+ uvedlo, že dovednosti a zkušenosti získané v cizině uplatňuje v každodenní práci. Program řeší nesoulad mezi požadovanými a nabízenými schopnostmi tím, že se soustředí na rozvoj „měkkých“ a mezioborových dovedností, které zaměstnavatelé potřebují.

• Erasmus+ zesiluje pocit přináležitosti k Evropě

Přes 90 % studentů, kteří se do programu zapojili, se také naučilo lépe pracovat a spolupracovat s lidmi z jiných kultur a cítí se být Evropany. Nejsilněji se tento výsledek programu projevuje u studentů, kteří před jeho absolvováním nebyli o smyslu EU příliš přesvědčeni, a u studentů, kteří se vydali na pobyt do země s většími kulturními rozdíly. Nejvíce se s EU ztotožňují absolventi Erasmu+ pocházející z východní Evropy. 

• Erasmus+ podporuje digitální transformaci a sociální začlenění

Většina zapojených vysokých škol je díky projektům spolupráce v rámci tohoto programu lépe připravena na digitální transformaci. Využíváním nových technologií a inovativních výukových metod se zlepšuje jejich schopnost inovovat a spolupracovat na mezinárodní úrovni. Akademičtí pracovníci, kteří využili Erasmu+, do svých hodin častěji zvou lidi z praxe – zaměstnance z různých podniků do své výuky zapojuje 60 % z nich. Z jejich „nemobilních“ kolegů tak činí jen 40 %. Více než 80 % akademiků uvádí, že se na základě zkušeností ze zahraničí rozpracovávají inovativnější studijní osnovy. Dvě třetiny zúčastněných vysokých škol navíc konstatovaly, že celounijní projekty rovněž přispívají k většímu sociálnímu začlenění a ve vysokém školství pomáhají bránit diskriminaci.

Ze studií dále vyplynulo, že bývalí studenti, kteří se zúčastnili programu Erasmus+, jsou se svým zaměstnáním spokojenější než ti, kteří jej neabsolvovali. Jejich povolání mají také větší mezinárodní rozměr a je u nich dvakrát pravděpodobnější, že budou pracovat v zahraničí. Program Erasmus+ rovněž podporuje podnikání. Každý čtvrtý projekt spolupráce přispěl k podnikatelskému vzdělávání a zintenzivnil podnikání. Třetina projektů pomohla vytvořit spin-offy či start-upy.

Souvislosti

V rámci programu Erasmus+ se během let 2014 až 2018 vydaly na studijní pobyt, praktickou stáž nebo výukový pobyt v zahraničí přes 2 miliony studentů a pracovníků vysokých škol. Ve stejném období bylo poskytnuto financování EU na téměř 1 000 strategických partnerství Erasmus+ mezi vysokoškolskými institucemi a na 93 znalostních aliancí mezi vysokými školami a podniky. Více než 40 % z těchto partnerství a aliancí vybavovalo studenty a akademické pracovníky prospektivními dovednostmi v souvislosti s problematikou životního prostředí a změny klimatu, s energetikou a zdroji, s digitalizací a s podnikáním.

Dvě zmiňované studie (studie zkoumající vliv Erasmu+ na vysokoškolské vzdělávání a studie zkoumající strategická partnerství a znalostní aliance Erasmus+ ve vysokoškolském vzdělávání) posuzovaly dopad programu na dvě hlavní skupiny účastníků: jednotlivce a organizace.

V první studii bylo analyzováno téměř 77 000 účastnických reakcí, včetně odpovědí zhruba 47 000 studentů, 12 000 absolventů a 10 000 vysokoškolských pracovníků. Závěry druhé studie se zakládají na reakcích 258 strategických partnerství a znalostních aliancí Erasmus+ (zastupujících 504 organizací), kterým bylo v letech 2014–2016 poskytnuto financování, a na 26 podrobných případových studiích.

Článek byl převazt z europa.eu. 

Chcete se vzdělávat komplexně ve všech oblastech dopravy? Podejte si přihlášku na naši fakultu do 31. 5. 2019.

Můžete se vzdělávat v těchto oblastech dopravy:

➡️ Dopravní marketing, management a logistika,
➡️ Technologie a řízení dopravy (Technologie a řízení dopravních systémů nebo Logistické technologie),
➡️ Dopravní stavitelství,
➡️ Dopravní prostředky (Kolejová nebo Silniční vozidla)
➡️ Elektrotechnické a elektronické systémy v dopravě.

Informace k navazujícímu studiu.

Už tento týden Česká republika volí 21 zástupců do Evropského parlamentu. Vysoké školy připravují studenty pro kvalifikovaná povolání v období tzv. vzdělanostní ekonomiky, podporují samostatné, společensky odpovědné a kritické myšlení, jež má zásadní význam pro ekonomickou, politickou a kulturní soudržnost evropských společenství. I proto zástupci českých univerzit vyzývají studenty, aby byli aktivní a k volbám přišli.

„Společná Evropa je úžasný prostor pro výměnu informací, zkušeností i šance k rozvoji. Naši studenti mají možnost přes program Erasmus rozšiřovat svoje znalosti nebo řešit svoje vědecké projekty na jiné univerzitě v jakékoliv zemi starého kontinentu,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

 Na evropských vysokých školách dnes studuje více než 20 milionů lidí. Celkem 61 tisíc studentů i akademických pracovníků vysokých českých škol mělo možnost poznat výuku na evropských i mimoevropských univerzitách nebo vyjelo do  zahraničí na pracovní stáže.
„Fakt, že je Česká republika členem Evropské unie, získává také naše věda a výzkum,“ připomíná rektor Jiří Málek. „Zapojením do rámcových programů unie a excelentních výzkumných projektů Evropské výzkumné rady se úroveň našich vědeckých týmů zvyšuje. Zkvalitňuje se také výuka, zejména v doktorských studijních programech. Proto je tak důležité projekt společné Evropy podporovat,“ apeluje na účast ve volbách prof. Jiří Málek.
 
Programy Erasmus+ a Erasmus Mundus umožnily získat mezinárodní zkušenost desítkám tisíc studentů i akademických pracovníků. Čeští vysokoškolští pedagogové využili podporu z programu Erasmus a možnost přednášet v zahraničí i začlenit se do mezinárodního výzkumu v rámci 13 tisíc výjezdů.

Česká konference rektorů pokládá také volby do Evropského parlamentu za klíčové kvůli rozvoji vzdělávání v České republice. Je nesmírně důležité, aby Českou republiku v nadcházejícím volebním období na evropské úrovni zastupovali kvalifikovaní a kompetentní lidé, kteří budou schopni ve spolupráci se zástupci ostatních evropských zemí pracovat na vytváření silného vzdělávacího systému pro znalostní ekonomiku, která obstojí v rostoucí globální konkurenci s velkými, stále razantněji se prosazujícími ekonomickými mocnostmi. Česká konference rektorů proto vyzývá všechny občany, zejména studenty a zaměstnance vysokých škol, aby využili svého demokratického práva a zúčastnili se voleb do Evropského parlamentu a aby při rozhodování o tom, komu dát svůj hlas, vybírali z těch kandidujících stran, které prosazují rozvoj a prohlubování evropské spolupráce,“ uvedli v prohlášení zástupci českých vysokých škol.

V uplynulých deseti letech Česká republika čerpala pro tuto oblast z evropských fondů podporu v celkové výši 85 miliard korun. Evropská unie svými projekty podpořila zejména rozvoj studijních programů, nejprve mimo Prahu (Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ve výši 16 miliard korun), posléze v celé České republice (Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání – 37 miliard korun). Pomohla také vytvořit bázi moderní vědecké infrastruktury a zaměstnat špičkové výzkumníky (Operační program Výzkum a vývoj pro inovace – 32 miliard korun). Díky těmto projektům se podařilo modernizovat vysoké školství České republiky a přispět ke konkurenceschopnosti vysokých škol České republiky v mezinárodním měřítku.

Úplné znění prohlášení Česko konference rektorů najdete v odkazu. 

Na „plečkách“, kolech bez přehazovačky, i autostopem. V šíleném vedru s hrozbou malárie a žluté zimnice. Absolventi Univerzity Pardubice Jakub Kaplan (27) a Marek Žampach (27) spojili cestovatelskou vášeň s dobrou věcí. Jedou do Afriky, aby dětem v Gambii, které denně chodí kilometry pěšky do školy, přivezli speciálně upravené bicykly. 

Marek je absolvent Fakulty ekonomicko-správní, Jakub vystudoval Dopravní fakultu Jana Pernera. Oba pracují pro předního výrobce outdoorového oblečení a vybavení. Ke svému koníčku tak mají velmi blízko. Do Afriky vyrážejí poprvé, ale s jasným cílem. Chtějí poznat tuto zemi a symbolicky darovat dětem dvě kola, která nechali seřídit a upravit na vlastní náklady (stálo je to přibližně tisícovku). Zapojili se totiž do projektu „Kola pro Afriku“ a svojí cestou chtějí upozornit, jak se dá dětem v Africe pomoci a přiblížit jim cestu ke vzdělání.

„Děti v Gambii chodí do školy až deset kilometrů pěšky, stejnou trasu urazí týž den zpět k domovu. Učitelé si pak stěžují, že jsou při výuce unavené. Kola z České republiky by jim měla v překonávání vzdáleností pomoci,“ vysvětluje situaci žáků ze vzdálených míst od školy Jakub.

Bez přehazovačky ve čtyřiceti stupních

Absolventi mají namířeno do Dakaru v Senegalu, odkud pojednou stopem na jih do Banjulu, hlavního města Gambie. Tady se setkají s koordinátorem projektu, který školí mechaniky, a vyzvednou si dvě seřízená kola, na nichž pojednou podél řeky Gambia za dětmi do školy, kde bicykly předají. Urazit by přitom měli 400 km během pěti dnů. „Nikdy jsme nejeli na kole bez přehazovačky a navíc ve 40 stupních. Ty podmínky nejsou úplně ideální, ale je to pro nás výzva,“ říká Marek.

Po předání kol a drobných dárků dětem vyrazí autostopem přes Senegal do Mauretánie, do městečka Choum uprostřed Sahary, kudy projíždí jeden z nejdelších nákladních vlaků na světě a na pobřeží veze železnou rudu. Tím by se rádi svezli a pokračovali dále na sever přes Západní Saharu do Maroka. Marek by rád dojel autostopem až do České republiky. Pokud se plán vydaří, čeká na dvojici cesta dlouhá 7000 km.

Na otázku, jaké mají zkušenosti se stopováním, oba cestovatelé shodně odpovídají: „Ještě jsme nezažili vysloveně špatnou situaci, většinou nám zastaví fajn lidi, mrzout vás nevezme. Povídáme si, dozvíme se různé životní příběhy, občas jsme takové vrby.“

Funkční „plečky“ seřizují vězni

Jejich zahraniční expedice začíná 5. května a potrvá tři týdny. Ještě před odletem mohou projekt podpořit i ostatní. Po Česku existuje mnoho sběrných míst, kam může každý odevzdat kolo, které už nepotřebuje, případně darovat nové. „Tato kola je nutné ale upravit, aby s jejich seřizováním měli v Gambii co nejméně práce. Musí být co nejjednodušší a co nejméně poruchová,“ říká Marek a Kuba ho vzápětí doplňuje: „Jsou to vlastně funkční plečky, na jejichž úpravě se podílejí i odsouzení v ostravské věznici Heřmanice.“

Ne všechna darovaná kola budou vhodná pro cestování v Gambii. Ty co neodcestují do Afriky, se prodávají v Čechách všem, kterým k pohybu ve městě stačí ojetý kousek. Utržené peníze podpoří projekt „Kola pro Afriku“ a zajistí nákladnou logistiku. V Pardubicích zatím sběrné místo není, oba absolventi by ale rádi navázali spolupráci s univerzitou a místo vytvořili. Vždyť Pardubice a jejich okolí jsou protkané cyklostezkami a kolo je zde populární dopravní prostředek. 

Momenty z expediční cesty absolventů Univerzity Pardubice hledejte na univerzitních sociálních sítích - Facebook a Instagram. 

Ing. Jakub Kaplan vystudoval obor Technologie a řízení dopravy se zaměřením na Technologie a řízení dopravních systémů na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Má rád hory, lezení a rád poznává svět. K cestování mu stačí pouze malý batoh a pár korun. Na svých cestách často stopuje, stanuje nebo spí pod širákem. Navštívil například Japonsko, Mexiko či USA. Zatím s žádnou zemí nemá vyloženě špatnou zkušenost, a proto doufá, že Afrika nebude výjimkou.

Ing. Marek Žampach je absolventem Fakulty ekonomicko-správní, vystudoval obor Regionální a informační management. Rád cestuje batůžkovým stylem a také navštívil spoustu zajímavých zemí. Neví o zemi, kam by nikdy nejel, rád by navštívil například Pákistán. Kromě cestování je Marek i nadšený běžec. Díky tomu běžel například maraton ve Vietnamu nebo Kuvajtu. Závod si zaběhne i v rámci africké cesty.

Nekomplexní, nesystematický, zaujatý a unikátní pohled. O osobní zážitky z mnoha studijních a pracovních pobytů ve Spojených státech jsme požádali proděkana Dopravní fakulty Univerzityv Pardubicích Radovana Souška. Mimo jiné rád cestuje a jeho nejoblíbenějším dopravním prostředkem je vlak. 

Jako přední odborník na dopravu, který přednáší na pardubické Dopravní fakultě Jana Pernera a ČVUT, jste odjížděl do Spojených států se zevrubnými znalostmi tamějšího systému pozemních komunikací a dopravy. Rozcházely se vaše představy s realitou? 
Hlavní hypotézy se potvrdily, jako třeba dominantní postavení nákladní přepravy po železnici, výrazná preference osobní automobilové dopravy, letecké dopravy i skutečnost, že USA jsou zemí od Evropy velmi odlišnou v mnoha aspektech, dopravu nevyjímaje. V mnoha ohledech velmi inspirativní. 

Co vás nejvíc překvapilo? 
Poměrně malý počet nákladních vozidel na dálnicích a propracovaný a využívaný systém hromadné dopravy ve velkých městech. V jižních státech nás zaujaly v Evropě nevídané silniční mosty, které svou délkou na některých úsecích, například při jízdě na ostrov Key West, dosahovaly v součtu délky okolo padesáti kilometrů. Podobně koncipovány jsou stovky kilometrů mostů při pobřeží Mexického zálivu, hlavně v okolí New Orleans, kde si toto řešení vyžádala rozsáhlá delta řeky Mississippi. 

Čechům, kteří dlouhodobě pobývají v USA, doma chybí kvalitní americké silnice a dálnice a pocit bezpečí za volantem. Projezdil jste velkou část Států, máte podobnou zkušenost? 
Mám. Tamější řidiči jsou tolerantní, ohleduplní a respektují dopravní předpisy, ale zejména ostatní řidiče. USA jsem procestoval opravdu křížem krážem. Jsem názoru, že v kvalitě a bezpečnosti silniční sítě, urbanistickém začlenění do krajiny a účelnosti objektů dopravní infrastruktury nás Američané předběhli minimálně o deset let. Je to dáno také tím, že mají více prostoru. 
V Evropě jsou vyhlášené německé dálnice. Na to obvykle říkám, americké se mi líbí víc a lépe se po nich jezdí, i když nemusí být tak hezké. Kdo vyzkoušel, velmi často má slova potvrdí. 
Velmi se mi líbí, že na červenou lze na křižovatce při odbočení doprava jet, při respektování přednosti v jízdě. Stejně tak, že když „zaspíte“, nikdo na vás netroubí. Když zastavíte u krajnice, velmi rychle někdo přibrzdí a zeptá se, zda nepotřebujete pomoci. 

Jeden náš systémový architekt, který již léta pracuje v USA, se mi během našeho rozhovoru přiznal, že mu doma vadí nedostatečné značení a nedomyšlená organizace některých úseků dopravy. Americké subjekty se úzkostlivě chrání před potenciálními žalobami. Nepřehánějí to trochu s preventivní ochranou klientů a zákazníků? 
Na amerických silnicích a dálnicích se na bezpečnost skutečně klade mimořádný důraz. Na většině dálnic se téměř vždy dodržuje „povolená“ rychlost a vozidla jsou v dobrém technickém stavu. Ovšem zejména po dálnicích jezdí malinko rychleji, než je uvedeno na dopravních značkách. Funguje, že jedete prostě s davem – a to je v každém státě USA trošku jiné. Pokud se řidič vymyká nepřiměřenou rychlostí, rychle se objeví policie a je velmi nekompromisní. Ve městech není, na rozdíl od nás, rychlost omezena plošně, ale na každém konkrétním úseku je stanovena maximální rychlost podle konkrétních stavebně technických poměrů a řidiči to respektují. Za prvek inspirativní i pro nás považuji třeba instalaci „dávkovacích“ semaforů na vjezdech na dálnice. Co překvapí, je přístup policie, která v podstatě nedělá „preventivní“ kontroly, jak jsme zvyklí v ČR. Pokud se řidič nechová extrémně, nevěnuje mu pozornost. Na druhou stranu, jak už jsem uvedl, pokud vznikne problém, řeší ho okamžitě a bez diskuzí. A to se týká i takových drobností, jako je nesprávné parkování. I přes vysoký stupeň motorizace se v USA registruje poměrně malý počet nehod, z nichž převážná většina končí pouze materiálními škodami. 

Čím vším se odlišují železnice v USA od těch evropských? 
Těch aspektů je mnoho jak v oblasti technického vybavení, tak v organizaci a vlastnictví. Některé železnice byly Americe dány do vínku již při propojování východního a západního pobřeží. Jejich budování bylo od počátku v režii soukromých investorů, kteří očekávali především zisk, jemuž přizpůsobili všechno, a tomu odpovídá železniční doprava i v současnosti. Železnice prošla také obdobím státních zásahů, což se neblaze projevilo na finanční stabilitě železničních společností. V sedmdesátých letech se však vládní politika změnila a současně vznikla společnost Amtrak, která provozuje dálkovou osobní železniční dopravu, avšak s velkými federálními dotacemi. Dnešní systém financování nákladní železniční přepravy odpovídá počátkům osmdesátých let, kdy se odstranila regulace a železniční společnosti se začaly orientovat opět na zákazníka a ekonomiku provozu. Tyto společnosti jsou nejen dopravci, ale také vlastníci železniční infrastruktury, takže přístup železniční společnosti na infrastrukturu jiné železniční společnosti je dán většinou smluvní dohodou mezi jednotlivými subjekty, které si však nečiní žádné problémy. Při výstavbě tratí se zohledňovaly místní geografické podmínky i vzdálenosti a tomu byla posléze přizpůsobena technologie dopravy, která se od Evropy velmi liší. V neposlední řadě jde také o lokomotivy. Americký průmysl totiž dokázal velmi rychle nahradit stroje zejména z Velké Británie zařízeními americké provenience. Podobně jsou řešené železnice například v Austrálii, které na první pohled připomínají ty americké. 

Jaké jste zaznamenal rozdíly mezi nákladní dopravou po kolejích? 
V USA je například velmi rozšířená přeprava kontejnerů. Mnohé kontejnerové vlaky, které se pohybují rovnoběžně napříč zemí, konkurují také námořní přepravě Panamským průplavem. Obvyklá je třeba přeprava kontejnerů na sobě ve dvou vrstvách na speciálních vozech a v termínech. Velmi často jsme viděli, jak se v soupravách přepravují silniční návěsy, celé vlaky plné návěsů. V této souvislosti jsme si uvědomili, že na amerických silnicích nejezdí zdaleka tolik těžkých trucků, jak se může českému divákovi zdát při sledování amerických filmů. Výpočet poplatků na silnicích probíhá na „vážicích stanicíchkontrolách“, které lze běžně vidět cca po 50 až 70 kilometrech. Tam je sejmuta jeho registrační značka a je generována cena za použití, která je zasílána elektronicky. Znamená to zhruba minutové zdržení. Nikdo si nedovolí tato místa minout, sankce jsou zásadní. 

Co strojové vybavení?
Lokomotivní a vozový park v USA je na první pohled velmi úzký, strohý a jednotvárný. Při bližším zkoumání však zaznamenáte mnohé odlišnosti. Někoho by možná překvapilo „spartánské“ provedení železničních tratí, velký podíl dřeva, a to nejen na pražce, ale také mosty. Většina železničních tratí není elektrizována, až na výjimky patří vše nezávislé trakci. Osobně mne překvapila hustota železniční sítě v některých státech, například železniční mapa Louisiany ve mně budila dojem, že koleje snad vedou na každou větší farmu. Můj dojem se mi potvrdil, když jsem na mnoha místech státu spatřil desítky odstavených železničních vozů pro zemědělskou produkci, čekajících na své sezonní využití. Vlaky jsou oproti evropským zvyklostem výrazně delší a běžně lze vidět soupravy o více než stu vozech. Výjimkou nebývá ani vlak o sto padesáti vozech tažený třemi až pěti lokomotivami, někdy doplněn vloženými lokomotivami v soupravě a i s postrkem. Úžasný pohled se nám naskytl na několikakilometrový vlak na dlouhatánské estakádě železničního mostu v deltě Mississippi. Takové stavby nejsou v USA výjimkou. ?

Doc. Ing. Radovan Soušek, Ph. D., je proděkanem pro rozvoj Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Publikuje články převážně v odborných časopisech, přednáší na mezinárodních konferencích, je spoluautorem mnoha odborných publikací a výzkumných projektů. Je také nadšeným cestovatelem, protože tvrdí, že aby bylo studentům co předat, musí mít člověk také praktické znalosti z terénu a znát reálně svět. Na fotografii se svým „dítětem”, reklamní lokomotivou na Dopravní fakultu, kterou navrhl a uvedl v život. Na škole mu prý proto přezdívají „proděkan pro zázraky”.

Článek byl převzat z TRADE NEWS.

Vážné a časté železniční nehody daly vzniknout zařízení a mobilní aplikaci, která upozorní uživatele na to, že se blíží železniční přejezd, případně projíždějící vlak. Telefon vydá výstražné zvukové znamení podobně jako lokomotiva a člověk má ještě čas zastavit. Uvedl to student doktorského studia Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice Martin Řezáč, který systém a aplikaci pro mobilní telefony se svými kolegy vyvinul.

SLEDUJTE REPORTÁŽ ČESKÉ TELEVIZE

Aby se ale systém v praxi rozšířil, bylo by nutné vybavit přejezdy speciálním zařízením. Mobilní aplikace i toto zařízení jsou již hotové, nyní je čeká povolovací proces, pak se mohou začít vyrábět. Teprve potom je mohou jejich tvůrci nabídnout do provozu v ČR nebo také v zahraničí.

Student pochází z Prostějova, kde se v posledních letech stalo hodně tragických nehod. Nedávno tam zemřela na železničním přejezdu dívka - možná proto, že se sluchátky v uších poslouchala hudbu ze svého mobilního telefonu. "Jednomu muži jsem se svými kolegy poskytoval první pomoc po srážce jeho auta s vlakem na přejezdu. Nevím, jestli to přežil, nevím, jestli jsme mu pomohli," dodal Řezáč. Doktorand bydlí v části města, kde jsou blízko přejezdy hned dva.

Aplikace v mobilním telefonu nesupluje výstražná zabezpečení na přejezdech, ale je možným doplňkem bezpečnosti v dopravě. Mnohdy totiž lidem zabrání ve výhledu počasí, oslní je slunce nebo je mlha, někdy prostě jen nedávají pozor nebo riskují a projedou přejezd, i když bliká červené světlo.

Drtivá většina železničních nehod na přejezdech se stane vinou lidí, světelná zabezpečovací zařízení jsou vždy v pořádku, mají množství kontrolních mechanismů, aby neselhala, řekl Řezáčův školitel a proděkan fakulty Radovan Soušek. "Na fakultě se hodně věnujeme bezpečnosti v dopravě a krizovému řízení v dopravě. Kolegovi se podařila úžasná věc. Může zachránit lidský život," řekl Soušek.

Aplikace několik desítek metrů před přejezdem vydá zvukové výstražné znamení, případně i stáhne hlasitost hudby, kterou třeba uživatel poslouchá. Na displeji se objeví ikona, která oznámí, zda je zabezpečovací zařízení v klidu, nebo ve výstražné poloze a upozorňuje na blížící se vlak.

"Většina přejezdů u nás má zabezpečovací zařízení, které může být vybaveno vyvinutým rádiovým rozhraním. Když bude mít přejezd naše zařízení, aplikace přijme informace a zpracuje je. Systém je nezávislý na internetovém připojení. Využívá běžně používané rozhraní BlueTooth," řekl Řezáč.

Vývoj zařízení s aplikací trval více než rok, další rok ho jeho tvůrci testovali na několika českých železničních přejezdech. Program měly v telefonu desítky lidí a zkoušely, jak funguje, jak jim vyhovuje. "Provedli jsme během ročního testování řadu vylepšení, abychom dosáhli velmi vysoké provozní spolehlivosti celého systému. U aplikace jsme se také snažili, aby byla uživatelsky co nejpřívětivější," řekl Řezáč.

Zdroj: ČTK

Pardubická univerzita vznikla přesně před čtvrtstoletím. Tradice vysokého školství v krajském městě jde ale ještě mnohem dál. Začalo to u chemie.

31. března 1994 se z úzce zaměřené Vysoké školy chemicko-technologické stala Univerzita Pardubice. Ta dnes poskytuje vysokoškolské vzdělání nejen v technických oborech, ale také v oblasti humanitních věd, zdravotnictví a dokonce i restaurování uměleckých děl. Šest fakult sídlí v krajském městě, nejmenší fakultu má pardubická univerzita v Litomyšli.

Pardubice městem chemie a studentů

Už na podzim roku 1945 přišly pardubické chemické továrny s nápadem na založení Vysoké školy chemické přímo v Pardubicích. „Ještě nějakou dobu trvalo, než se škola připravila. Protože vysoká škola, to není jen o budovách, vybavení, přístrojích a technice, ale hlavně vždy o lidech. A to jak učitelích, tak studentech,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Vysoká škola chemická v Pardubicích byla z rozhodnutí československé vlády zřízena 27. června 1950. V příštím roce tedy pardubická univerzita oslaví 70. výročí vysokoškolského vzdělávání. První přednášky začaly 15. října 1950, a to v adaptovaných prostorách pekařské a cukrářské průmyslovky. Tehdy měla Vysoká škola chemická 120 posluchačů.

V roce 1951 vysoká škola získala budovu bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií v Pardubicích, kterou Univerzita Pardubice využívá dodnes. Celý areál prošel v posledních 10 letech rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je z ní moderní komplex, kde souzní historická i novodobá architektura. Primárně dnes objekt slouží Fakultě elektrotechniky a informatiky, Centru materiálů a nanotechnologií a je místem dalších vzdělávacích a tvůrčích činností převážně pro doktorandy.

V listopadu 1953 se status školy změnil. Vzniká známá VŠChT, Vysoká škola chemicko-technologická. Začalo na ní působit mnoho významných vědců a pedagogů, kteří založili první specializované katedry. Postupně se původní čtyřleté studium změnilo v pětileté a studenti si mohli vybírat ze sedmi specializací chemie a technické chemie.

Nové budovy a kampus

S narůstajícím počtem studentů musela VŠChT řešit i otázku budování nových učeben, rozšíření zázemí školy a také ubytování pro své posluchače. Na počátku 60. let vznikl na okraji Pardubic pavilon pro technologické katedry a k historické budově na náměstí Čs. legií bylo přistavěno severní a západní křídlo. Na pravém břehu Labe se staví vysokoškolské koleje, menza a také sportoviště.

V lednu 1991 v Pardubicích vzniká nová fakulta. K Fakultě chemicko - technologické přibyla Fakulta územní správy, o dva roky později přejmenovaná na Fakultu ekonomicko-správní. Součástí vysoké školy se také stává Ústav cizích jazyků (později přejmenovaný na Ústav jazyků a humanitních studií, který se stal základem dnešní Filozofické fakulty). V roce 1993 vzniká Dopravní fakulta Jana Pernera.

V březnu 1994 se z Vysoké školy chemicko-technologické stává oficiálně Univerzita Pardubice. „Jsem rád, že Univerzita Pardubice má v názvu jméno města, tak, jak je to běžné ve světě. Jsme na to opravdu pyšní,“ dodává rektor pardubické univerzity Jiří Málek.

V roce 2002 Univerzita Pardubice zakládá další dva vysokoškolské ústavy, Ústav elektrotechniky a informatiky a Ústav zdravotnických studií. V červenci 2005 se k univerzitě připojila také Fakulta restaurování, která původně v Litomyšli vznikla jako soukromá škola. Dnes je nejmenší fakultou pardubické univerzity.

Ve stejném roce dochází k přejmenování Fakulty humanitních studií na Fakultu filozofickou, v roce 2007 se z Ústavu zdravotnických studií stala samostatná Fakulta zdravotnických studií. Od ledna 2008 má Univerzita Pardubice sedm fakult, nejmladší fakultou je Fakulta elektrotechniky a informatiky, která vznikla z Ústavu elektrotechniky a informatiky.

Nejen moderní kampus u Labe

V 90. letech získala škola nový komplex budov na pravém břehu Labe a tím možnost dalšího rozvoje. Na podzim roku 1997 byla otevřena moderní Univerzitní knihovna, o dva roky později univerzitní aula a další posluchárny. Nový areál Fakulty chemicko-technologické při svém otevření v roce 2008 získal prestižní ocenění Grand Prix architektů.

Následovaly další investiční projekty, které podpořil stát a Evropská unie. Vzniklo nové univerzitní výukové zázemí, a to jak v městské části Polabiny, tak v centru města i v Technologickém areálu v Doubravicích. Nové ateliéry a vybavení získala i Fakulta restaurování v Litomyšli.

Univerzita Pardubice je jediná vysoká škola univerzitního typu v Pardubickém kraji. Za dobu své existence, samozřejmě se svoji předchůdkyní, Vysokou školou chemicko-technologickou, vychovala desítky tisíc odborníků. „Z hlediska rozpočtu a finančních prostředků Univerzita Pardubice stále roste. V posledních letech se počty studentů udržují poměrně na stálých číslech, což souvisí s demografickým vývojem ve společnosti,“ vysvětluje rektor univerzity.

„Jsem pyšný na naše špičková pracoviště, vážím si práce učitelů a také badatelské práce. Univerzita je totiž o propojení těchto dvou činností. Kdybych měl vybrat, na co jsem hrdý a co obdivuji, tak to jsou právě vědecké projekty, které mají přesah do výuky. Máme jich celou řadu, některé projekty jsou umístěné na tzv. evropské Roadmap, mapě evropských výzkumných infrastruktur."

„Na naší univerzitě působí odborníci, kteří publikují v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech na světě, účastní se světových konferencí, ale jezdí za nimi i další odborníci ze zahraničí. To je věc, která mě dělá velkou radost,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek. 

Článek byl převzat z redakce Český rozhlas Pardubice.

Máme tu výsledky hlasování o PR předmětech DFJP. Celkem se hlasování účastnilo 132 studentů a 62 zaměstnanců DFJP. A jak to dopadlo?

Studenti - výsledky

Zaměstnanci - výsledky

Jaký popisek by se Vám nejvíce líbil na hrnku pro kempování?

Jaký popisek by se Vám nejvíce líbil na buttonu?

Máte nějaký vlastní nápad nového PR předmětu?

Všem, kteří se hlasování zúčastnili, moc děkujeme! Největší úspěch mají tedy tyto PR předměty:

• Mikina
• Polokošile
• Tričko
• Flash disk lokomotiva
• Hrnek
• Sada - propiska + tužka
• Taška látková
• Prezervativ
• Buttony
• Kelímky
• Plecháček (hrnek na kempování)

Na těchto PR předmětech tedy začneme pracovat. Postupně se budeme snažit připravit i další PR předměty.