Už tento týden Česká republika volí 21 zástupců do Evropského parlamentu. Vysoké školy připravují studenty pro kvalifikovaná povolání v období tzv. vzdělanostní ekonomiky, podporují samostatné, společensky odpovědné a kritické myšlení, jež má zásadní význam pro ekonomickou, politickou a kulturní soudržnost evropských společenství. I proto zástupci českých univerzit vyzývají studenty, aby byli aktivní a k volbám přišli.

„Společná Evropa je úžasný prostor pro výměnu informací, zkušeností i šance k rozvoji. Naši studenti mají možnost přes program Erasmus rozšiřovat svoje znalosti nebo řešit svoje vědecké projekty na jiné univerzitě v jakékoliv zemi starého kontinentu,“ říká rektor Univerzity Pardubice prof. Jiří Málek.

 Na evropských vysokých školách dnes studuje více než 20 milionů lidí. Celkem 61 tisíc studentů i akademických pracovníků vysokých českých škol mělo možnost poznat výuku na evropských i mimoevropských univerzitách nebo vyjelo do  zahraničí na pracovní stáže.
„Fakt, že je Česká republika členem Evropské unie, získává také naše věda a výzkum,“ připomíná rektor Jiří Málek. „Zapojením do rámcových programů unie a excelentních výzkumných projektů Evropské výzkumné rady se úroveň našich vědeckých týmů zvyšuje. Zkvalitňuje se také výuka, zejména v doktorských studijních programech. Proto je tak důležité projekt společné Evropy podporovat,“ apeluje na účast ve volbách prof. Jiří Málek.
 
Programy Erasmus+ a Erasmus Mundus umožnily získat mezinárodní zkušenost desítkám tisíc studentů i akademických pracovníků. Čeští vysokoškolští pedagogové využili podporu z programu Erasmus a možnost přednášet v zahraničí i začlenit se do mezinárodního výzkumu v rámci 13 tisíc výjezdů.

Česká konference rektorů pokládá také volby do Evropského parlamentu za klíčové kvůli rozvoji vzdělávání v České republice. Je nesmírně důležité, aby Českou republiku v nadcházejícím volebním období na evropské úrovni zastupovali kvalifikovaní a kompetentní lidé, kteří budou schopni ve spolupráci se zástupci ostatních evropských zemí pracovat na vytváření silného vzdělávacího systému pro znalostní ekonomiku, která obstojí v rostoucí globální konkurenci s velkými, stále razantněji se prosazujícími ekonomickými mocnostmi. Česká konference rektorů proto vyzývá všechny občany, zejména studenty a zaměstnance vysokých škol, aby využili svého demokratického práva a zúčastnili se voleb do Evropského parlamentu a aby při rozhodování o tom, komu dát svůj hlas, vybírali z těch kandidujících stran, které prosazují rozvoj a prohlubování evropské spolupráce,“ uvedli v prohlášení zástupci českých vysokých škol.

V uplynulých deseti letech Česká republika čerpala pro tuto oblast z evropských fondů podporu v celkové výši 85 miliard korun. Evropská unie svými projekty podpořila zejména rozvoj studijních programů, nejprve mimo Prahu (Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost ve výši 16 miliard korun), posléze v celé České republice (Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání – 37 miliard korun). Pomohla také vytvořit bázi moderní vědecké infrastruktury a zaměstnat špičkové výzkumníky (Operační program Výzkum a vývoj pro inovace – 32 miliard korun). Díky těmto projektům se podařilo modernizovat vysoké školství České republiky a přispět ke konkurenceschopnosti vysokých škol České republiky v mezinárodním měřítku.

Úplné znění prohlášení Česko konference rektorů najdete v odkazu. 

Na „plečkách“, kolech bez přehazovačky, i autostopem. V šíleném vedru s hrozbou malárie a žluté zimnice. Absolventi Univerzity Pardubice Jakub Kaplan (27) a Marek Žampach (27) spojili cestovatelskou vášeň s dobrou věcí. Jedou do Afriky, aby dětem v Gambii, které denně chodí kilometry pěšky do školy, přivezli speciálně upravené bicykly. 

Marek je absolvent Fakulty ekonomicko-správní, Jakub vystudoval Dopravní fakultu Jana Pernera. Oba pracují pro předního výrobce outdoorového oblečení a vybavení. Ke svému koníčku tak mají velmi blízko. Do Afriky vyrážejí poprvé, ale s jasným cílem. Chtějí poznat tuto zemi a symbolicky darovat dětem dvě kola, která nechali seřídit a upravit na vlastní náklady (stálo je to přibližně tisícovku). Zapojili se totiž do projektu „Kola pro Afriku“ a svojí cestou chtějí upozornit, jak se dá dětem v Africe pomoci a přiblížit jim cestu ke vzdělání.

„Děti v Gambii chodí do školy až deset kilometrů pěšky, stejnou trasu urazí týž den zpět k domovu. Učitelé si pak stěžují, že jsou při výuce unavené. Kola z České republiky by jim měla v překonávání vzdáleností pomoci,“ vysvětluje situaci žáků ze vzdálených míst od školy Jakub.

Bez přehazovačky ve čtyřiceti stupních

Absolventi mají namířeno do Dakaru v Senegalu, odkud pojednou stopem na jih do Banjulu, hlavního města Gambie. Tady se setkají s koordinátorem projektu, který školí mechaniky, a vyzvednou si dvě seřízená kola, na nichž pojednou podél řeky Gambia za dětmi do školy, kde bicykly předají. Urazit by přitom měli 400 km během pěti dnů. „Nikdy jsme nejeli na kole bez přehazovačky a navíc ve 40 stupních. Ty podmínky nejsou úplně ideální, ale je to pro nás výzva,“ říká Marek.

Po předání kol a drobných dárků dětem vyrazí autostopem přes Senegal do Mauretánie, do městečka Choum uprostřed Sahary, kudy projíždí jeden z nejdelších nákladních vlaků na světě a na pobřeží veze železnou rudu. Tím by se rádi svezli a pokračovali dále na sever přes Západní Saharu do Maroka. Marek by rád dojel autostopem až do České republiky. Pokud se plán vydaří, čeká na dvojici cesta dlouhá 7000 km.

Na otázku, jaké mají zkušenosti se stopováním, oba cestovatelé shodně odpovídají: „Ještě jsme nezažili vysloveně špatnou situaci, většinou nám zastaví fajn lidi, mrzout vás nevezme. Povídáme si, dozvíme se různé životní příběhy, občas jsme takové vrby.“

Funkční „plečky“ seřizují vězni

Jejich zahraniční expedice začíná 5. května a potrvá tři týdny. Ještě před odletem mohou projekt podpořit i ostatní. Po Česku existuje mnoho sběrných míst, kam může každý odevzdat kolo, které už nepotřebuje, případně darovat nové. „Tato kola je nutné ale upravit, aby s jejich seřizováním měli v Gambii co nejméně práce. Musí být co nejjednodušší a co nejméně poruchová,“ říká Marek a Kuba ho vzápětí doplňuje: „Jsou to vlastně funkční plečky, na jejichž úpravě se podílejí i odsouzení v ostravské věznici Heřmanice.“

Ne všechna darovaná kola budou vhodná pro cestování v Gambii. Ty co neodcestují do Afriky, se prodávají v Čechách všem, kterým k pohybu ve městě stačí ojetý kousek. Utržené peníze podpoří projekt „Kola pro Afriku“ a zajistí nákladnou logistiku. V Pardubicích zatím sběrné místo není, oba absolventi by ale rádi navázali spolupráci s univerzitou a místo vytvořili. Vždyť Pardubice a jejich okolí jsou protkané cyklostezkami a kolo je zde populární dopravní prostředek. 

Momenty z expediční cesty absolventů Univerzity Pardubice hledejte na univerzitních sociálních sítích - Facebook a Instagram. 

Ing. Jakub Kaplan vystudoval obor Technologie a řízení dopravy se zaměřením na Technologie a řízení dopravních systémů na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Má rád hory, lezení a rád poznává svět. K cestování mu stačí pouze malý batoh a pár korun. Na svých cestách často stopuje, stanuje nebo spí pod širákem. Navštívil například Japonsko, Mexiko či USA. Zatím s žádnou zemí nemá vyloženě špatnou zkušenost, a proto doufá, že Afrika nebude výjimkou.

Ing. Marek Žampach je absolventem Fakulty ekonomicko-správní, vystudoval obor Regionální a informační management. Rád cestuje batůžkovým stylem a také navštívil spoustu zajímavých zemí. Neví o zemi, kam by nikdy nejel, rád by navštívil například Pákistán. Kromě cestování je Marek i nadšený běžec. Díky tomu běžel například maraton ve Vietnamu nebo Kuvajtu. Závod si zaběhne i v rámci africké cesty.

Nekomplexní, nesystematický, zaujatý a unikátní pohled. O osobní zážitky z mnoha studijních a pracovních pobytů ve Spojených státech jsme požádali proděkana Dopravní fakulty Univerzityv Pardubicích Radovana Souška. Mimo jiné rád cestuje a jeho nejoblíbenějším dopravním prostředkem je vlak. 

Jako přední odborník na dopravu, který přednáší na pardubické Dopravní fakultě Jana Pernera a ČVUT, jste odjížděl do Spojených států se zevrubnými znalostmi tamějšího systému pozemních komunikací a dopravy. Rozcházely se vaše představy s realitou? 
Hlavní hypotézy se potvrdily, jako třeba dominantní postavení nákladní přepravy po železnici, výrazná preference osobní automobilové dopravy, letecké dopravy i skutečnost, že USA jsou zemí od Evropy velmi odlišnou v mnoha aspektech, dopravu nevyjímaje. V mnoha ohledech velmi inspirativní. 

Co vás nejvíc překvapilo? 
Poměrně malý počet nákladních vozidel na dálnicích a propracovaný a využívaný systém hromadné dopravy ve velkých městech. V jižních státech nás zaujaly v Evropě nevídané silniční mosty, které svou délkou na některých úsecích, například při jízdě na ostrov Key West, dosahovaly v součtu délky okolo padesáti kilometrů. Podobně koncipovány jsou stovky kilometrů mostů při pobřeží Mexického zálivu, hlavně v okolí New Orleans, kde si toto řešení vyžádala rozsáhlá delta řeky Mississippi. 

Čechům, kteří dlouhodobě pobývají v USA, doma chybí kvalitní americké silnice a dálnice a pocit bezpečí za volantem. Projezdil jste velkou část Států, máte podobnou zkušenost? 
Mám. Tamější řidiči jsou tolerantní, ohleduplní a respektují dopravní předpisy, ale zejména ostatní řidiče. USA jsem procestoval opravdu křížem krážem. Jsem názoru, že v kvalitě a bezpečnosti silniční sítě, urbanistickém začlenění do krajiny a účelnosti objektů dopravní infrastruktury nás Američané předběhli minimálně o deset let. Je to dáno také tím, že mají více prostoru. 
V Evropě jsou vyhlášené německé dálnice. Na to obvykle říkám, americké se mi líbí víc a lépe se po nich jezdí, i když nemusí být tak hezké. Kdo vyzkoušel, velmi často má slova potvrdí. 
Velmi se mi líbí, že na červenou lze na křižovatce při odbočení doprava jet, při respektování přednosti v jízdě. Stejně tak, že když „zaspíte“, nikdo na vás netroubí. Když zastavíte u krajnice, velmi rychle někdo přibrzdí a zeptá se, zda nepotřebujete pomoci. 

Jeden náš systémový architekt, který již léta pracuje v USA, se mi během našeho rozhovoru přiznal, že mu doma vadí nedostatečné značení a nedomyšlená organizace některých úseků dopravy. Americké subjekty se úzkostlivě chrání před potenciálními žalobami. Nepřehánějí to trochu s preventivní ochranou klientů a zákazníků? 
Na amerických silnicích a dálnicích se na bezpečnost skutečně klade mimořádný důraz. Na většině dálnic se téměř vždy dodržuje „povolená“ rychlost a vozidla jsou v dobrém technickém stavu. Ovšem zejména po dálnicích jezdí malinko rychleji, než je uvedeno na dopravních značkách. Funguje, že jedete prostě s davem – a to je v každém státě USA trošku jiné. Pokud se řidič vymyká nepřiměřenou rychlostí, rychle se objeví policie a je velmi nekompromisní. Ve městech není, na rozdíl od nás, rychlost omezena plošně, ale na každém konkrétním úseku je stanovena maximální rychlost podle konkrétních stavebně technických poměrů a řidiči to respektují. Za prvek inspirativní i pro nás považuji třeba instalaci „dávkovacích“ semaforů na vjezdech na dálnice. Co překvapí, je přístup policie, která v podstatě nedělá „preventivní“ kontroly, jak jsme zvyklí v ČR. Pokud se řidič nechová extrémně, nevěnuje mu pozornost. Na druhou stranu, jak už jsem uvedl, pokud vznikne problém, řeší ho okamžitě a bez diskuzí. A to se týká i takových drobností, jako je nesprávné parkování. I přes vysoký stupeň motorizace se v USA registruje poměrně malý počet nehod, z nichž převážná většina končí pouze materiálními škodami. 

Čím vším se odlišují železnice v USA od těch evropských? 
Těch aspektů je mnoho jak v oblasti technického vybavení, tak v organizaci a vlastnictví. Některé železnice byly Americe dány do vínku již při propojování východního a západního pobřeží. Jejich budování bylo od počátku v režii soukromých investorů, kteří očekávali především zisk, jemuž přizpůsobili všechno, a tomu odpovídá železniční doprava i v současnosti. Železnice prošla také obdobím státních zásahů, což se neblaze projevilo na finanční stabilitě železničních společností. V sedmdesátých letech se však vládní politika změnila a současně vznikla společnost Amtrak, která provozuje dálkovou osobní železniční dopravu, avšak s velkými federálními dotacemi. Dnešní systém financování nákladní železniční přepravy odpovídá počátkům osmdesátých let, kdy se odstranila regulace a železniční společnosti se začaly orientovat opět na zákazníka a ekonomiku provozu. Tyto společnosti jsou nejen dopravci, ale také vlastníci železniční infrastruktury, takže přístup železniční společnosti na infrastrukturu jiné železniční společnosti je dán většinou smluvní dohodou mezi jednotlivými subjekty, které si však nečiní žádné problémy. Při výstavbě tratí se zohledňovaly místní geografické podmínky i vzdálenosti a tomu byla posléze přizpůsobena technologie dopravy, která se od Evropy velmi liší. V neposlední řadě jde také o lokomotivy. Americký průmysl totiž dokázal velmi rychle nahradit stroje zejména z Velké Británie zařízeními americké provenience. Podobně jsou řešené železnice například v Austrálii, které na první pohled připomínají ty americké. 

Jaké jste zaznamenal rozdíly mezi nákladní dopravou po kolejích? 
V USA je například velmi rozšířená přeprava kontejnerů. Mnohé kontejnerové vlaky, které se pohybují rovnoběžně napříč zemí, konkurují také námořní přepravě Panamským průplavem. Obvyklá je třeba přeprava kontejnerů na sobě ve dvou vrstvách na speciálních vozech a v termínech. Velmi často jsme viděli, jak se v soupravách přepravují silniční návěsy, celé vlaky plné návěsů. V této souvislosti jsme si uvědomili, že na amerických silnicích nejezdí zdaleka tolik těžkých trucků, jak se může českému divákovi zdát při sledování amerických filmů. Výpočet poplatků na silnicích probíhá na „vážicích stanicíchkontrolách“, které lze běžně vidět cca po 50 až 70 kilometrech. Tam je sejmuta jeho registrační značka a je generována cena za použití, která je zasílána elektronicky. Znamená to zhruba minutové zdržení. Nikdo si nedovolí tato místa minout, sankce jsou zásadní. 

Co strojové vybavení?
Lokomotivní a vozový park v USA je na první pohled velmi úzký, strohý a jednotvárný. Při bližším zkoumání však zaznamenáte mnohé odlišnosti. Někoho by možná překvapilo „spartánské“ provedení železničních tratí, velký podíl dřeva, a to nejen na pražce, ale také mosty. Většina železničních tratí není elektrizována, až na výjimky patří vše nezávislé trakci. Osobně mne překvapila hustota železniční sítě v některých státech, například železniční mapa Louisiany ve mně budila dojem, že koleje snad vedou na každou větší farmu. Můj dojem se mi potvrdil, když jsem na mnoha místech státu spatřil desítky odstavených železničních vozů pro zemědělskou produkci, čekajících na své sezonní využití. Vlaky jsou oproti evropským zvyklostem výrazně delší a běžně lze vidět soupravy o více než stu vozech. Výjimkou nebývá ani vlak o sto padesáti vozech tažený třemi až pěti lokomotivami, někdy doplněn vloženými lokomotivami v soupravě a i s postrkem. Úžasný pohled se nám naskytl na několikakilometrový vlak na dlouhatánské estakádě železničního mostu v deltě Mississippi. Takové stavby nejsou v USA výjimkou. ?

Doc. Ing. Radovan Soušek, Ph. D., je proděkanem pro rozvoj Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Publikuje články převážně v odborných časopisech, přednáší na mezinárodních konferencích, je spoluautorem mnoha odborných publikací a výzkumných projektů. Je také nadšeným cestovatelem, protože tvrdí, že aby bylo studentům co předat, musí mít člověk také praktické znalosti z terénu a znát reálně svět. Na fotografii se svým „dítětem”, reklamní lokomotivou na Dopravní fakultu, kterou navrhl a uvedl v život. Na škole mu prý proto přezdívají „proděkan pro zázraky”.

Článek byl převzat z TRADE NEWS.

Vážné a časté železniční nehody daly vzniknout zařízení a mobilní aplikaci, která upozorní uživatele na to, že se blíží železniční přejezd, případně projíždějící vlak. Telefon vydá výstražné zvukové znamení podobně jako lokomotiva a člověk má ještě čas zastavit. Uvedl to student doktorského studia Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice Martin Řezáč, který systém a aplikaci pro mobilní telefony se svými kolegy vyvinul.

SLEDUJTE REPORTÁŽ ČESKÉ TELEVIZE

Aby se ale systém v praxi rozšířil, bylo by nutné vybavit přejezdy speciálním zařízením. Mobilní aplikace i toto zařízení jsou již hotové, nyní je čeká povolovací proces, pak se mohou začít vyrábět. Teprve potom je mohou jejich tvůrci nabídnout do provozu v ČR nebo také v zahraničí.

Student pochází z Prostějova, kde se v posledních letech stalo hodně tragických nehod. Nedávno tam zemřela na železničním přejezdu dívka - možná proto, že se sluchátky v uších poslouchala hudbu ze svého mobilního telefonu. "Jednomu muži jsem se svými kolegy poskytoval první pomoc po srážce jeho auta s vlakem na přejezdu. Nevím, jestli to přežil, nevím, jestli jsme mu pomohli," dodal Řezáč. Doktorand bydlí v části města, kde jsou blízko přejezdy hned dva.

Aplikace v mobilním telefonu nesupluje výstražná zabezpečení na přejezdech, ale je možným doplňkem bezpečnosti v dopravě. Mnohdy totiž lidem zabrání ve výhledu počasí, oslní je slunce nebo je mlha, někdy prostě jen nedávají pozor nebo riskují a projedou přejezd, i když bliká červené světlo.

Drtivá většina železničních nehod na přejezdech se stane vinou lidí, světelná zabezpečovací zařízení jsou vždy v pořádku, mají množství kontrolních mechanismů, aby neselhala, řekl Řezáčův školitel a proděkan fakulty Radovan Soušek. "Na fakultě se hodně věnujeme bezpečnosti v dopravě a krizovému řízení v dopravě. Kolegovi se podařila úžasná věc. Může zachránit lidský život," řekl Soušek.

Aplikace několik desítek metrů před přejezdem vydá zvukové výstražné znamení, případně i stáhne hlasitost hudby, kterou třeba uživatel poslouchá. Na displeji se objeví ikona, která oznámí, zda je zabezpečovací zařízení v klidu, nebo ve výstražné poloze a upozorňuje na blížící se vlak.

"Většina přejezdů u nás má zabezpečovací zařízení, které může být vybaveno vyvinutým rádiovým rozhraním. Když bude mít přejezd naše zařízení, aplikace přijme informace a zpracuje je. Systém je nezávislý na internetovém připojení. Využívá běžně používané rozhraní BlueTooth," řekl Řezáč.

Vývoj zařízení s aplikací trval více než rok, další rok ho jeho tvůrci testovali na několika českých železničních přejezdech. Program měly v telefonu desítky lidí a zkoušely, jak funguje, jak jim vyhovuje. "Provedli jsme během ročního testování řadu vylepšení, abychom dosáhli velmi vysoké provozní spolehlivosti celého systému. U aplikace jsme se také snažili, aby byla uživatelsky co nejpřívětivější," řekl Řezáč.

Zdroj: ČTK

Pardubická univerzita vznikla přesně před čtvrtstoletím. Tradice vysokého školství v krajském městě jde ale ještě mnohem dál. Začalo to u chemie.

31. března 1994 se z úzce zaměřené Vysoké školy chemicko-technologické stala Univerzita Pardubice. Ta dnes poskytuje vysokoškolské vzdělání nejen v technických oborech, ale také v oblasti humanitních věd, zdravotnictví a dokonce i restaurování uměleckých děl. Šest fakult sídlí v krajském městě, nejmenší fakultu má pardubická univerzita v Litomyšli.

Pardubice městem chemie a studentů

Už na podzim roku 1945 přišly pardubické chemické továrny s nápadem na založení Vysoké školy chemické přímo v Pardubicích. „Ještě nějakou dobu trvalo, než se škola připravila. Protože vysoká škola, to není jen o budovách, vybavení, přístrojích a technice, ale hlavně vždy o lidech. A to jak učitelích, tak studentech,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

Vysoká škola chemická v Pardubicích byla z rozhodnutí československé vlády zřízena 27. června 1950. V příštím roce tedy pardubická univerzita oslaví 70. výročí vysokoškolského vzdělávání. První přednášky začaly 15. října 1950, a to v adaptovaných prostorách pekařské a cukrářské průmyslovky. Tehdy měla Vysoká škola chemická 120 posluchačů.

V roce 1951 vysoká škola získala budovu bývalé státní průmyslové školy na náměstí Čs. legií v Pardubicích, kterou Univerzita Pardubice využívá dodnes. Celý areál prošel v posledních 10 letech rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je z ní moderní komplex, kde souzní historická i novodobá architektura. Primárně dnes objekt slouží Fakultě elektrotechniky a informatiky, Centru materiálů a nanotechnologií a je místem dalších vzdělávacích a tvůrčích činností převážně pro doktorandy.

V listopadu 1953 se status školy změnil. Vzniká známá VŠChT, Vysoká škola chemicko-technologická. Začalo na ní působit mnoho významných vědců a pedagogů, kteří založili první specializované katedry. Postupně se původní čtyřleté studium změnilo v pětileté a studenti si mohli vybírat ze sedmi specializací chemie a technické chemie.

Nové budovy a kampus

S narůstajícím počtem studentů musela VŠChT řešit i otázku budování nových učeben, rozšíření zázemí školy a také ubytování pro své posluchače. Na počátku 60. let vznikl na okraji Pardubic pavilon pro technologické katedry a k historické budově na náměstí Čs. legií bylo přistavěno severní a západní křídlo. Na pravém břehu Labe se staví vysokoškolské koleje, menza a také sportoviště.

V lednu 1991 v Pardubicích vzniká nová fakulta. K Fakultě chemicko - technologické přibyla Fakulta územní správy, o dva roky později přejmenovaná na Fakultu ekonomicko-správní. Součástí vysoké školy se také stává Ústav cizích jazyků (později přejmenovaný na Ústav jazyků a humanitních studií, který se stal základem dnešní Filozofické fakulty). V roce 1993 vzniká Dopravní fakulta Jana Pernera.

V březnu 1994 se z Vysoké školy chemicko-technologické stává oficiálně Univerzita Pardubice. „Jsem rád, že Univerzita Pardubice má v názvu jméno města, tak, jak je to běžné ve světě. Jsme na to opravdu pyšní,“ dodává rektor pardubické univerzity Jiří Málek.

V roce 2002 Univerzita Pardubice zakládá další dva vysokoškolské ústavy, Ústav elektrotechniky a informatiky a Ústav zdravotnických studií. V červenci 2005 se k univerzitě připojila také Fakulta restaurování, která původně v Litomyšli vznikla jako soukromá škola. Dnes je nejmenší fakultou pardubické univerzity.

Ve stejném roce dochází k přejmenování Fakulty humanitních studií na Fakultu filozofickou, v roce 2007 se z Ústavu zdravotnických studií stala samostatná Fakulta zdravotnických studií. Od ledna 2008 má Univerzita Pardubice sedm fakult, nejmladší fakultou je Fakulta elektrotechniky a informatiky, která vznikla z Ústavu elektrotechniky a informatiky.

Nejen moderní kampus u Labe

V 90. letech získala škola nový komplex budov na pravém břehu Labe a tím možnost dalšího rozvoje. Na podzim roku 1997 byla otevřena moderní Univerzitní knihovna, o dva roky později univerzitní aula a další posluchárny. Nový areál Fakulty chemicko-technologické při svém otevření v roce 2008 získal prestižní ocenění Grand Prix architektů.

Následovaly další investiční projekty, které podpořil stát a Evropská unie. Vzniklo nové univerzitní výukové zázemí, a to jak v městské části Polabiny, tak v centru města i v Technologickém areálu v Doubravicích. Nové ateliéry a vybavení získala i Fakulta restaurování v Litomyšli.

Univerzita Pardubice je jediná vysoká škola univerzitního typu v Pardubickém kraji. Za dobu své existence, samozřejmě se svoji předchůdkyní, Vysokou školou chemicko-technologickou, vychovala desítky tisíc odborníků. „Z hlediska rozpočtu a finančních prostředků Univerzita Pardubice stále roste. V posledních letech se počty studentů udržují poměrně na stálých číslech, což souvisí s demografickým vývojem ve společnosti,“ vysvětluje rektor univerzity.

„Jsem pyšný na naše špičková pracoviště, vážím si práce učitelů a také badatelské práce. Univerzita je totiž o propojení těchto dvou činností. Kdybych měl vybrat, na co jsem hrdý a co obdivuji, tak to jsou právě vědecké projekty, které mají přesah do výuky. Máme jich celou řadu, některé projekty jsou umístěné na tzv. evropské Roadmap, mapě evropských výzkumných infrastruktur."

„Na naší univerzitě působí odborníci, kteří publikují v těch nejprestižnějších vědeckých časopisech na světě, účastní se světových konferencí, ale jezdí za nimi i další odborníci ze zahraničí. To je věc, která mě dělá velkou radost,“ dodává rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek. 

Článek byl převzat z redakce Český rozhlas Pardubice.

Máme tu výsledky hlasování o PR předmětech DFJP. Celkem se hlasování účastnilo 132 studentů a 62 zaměstnanců DFJP. A jak to dopadlo?

Studenti - výsledky

Zaměstnanci - výsledky

Jaký popisek by se Vám nejvíce líbil na hrnku pro kempování?

Jaký popisek by se Vám nejvíce líbil na buttonu?

Máte nějaký vlastní nápad nového PR předmětu?

Všem, kteří se hlasování zúčastnili, moc děkujeme! Největší úspěch mají tedy tyto PR předměty:

• Mikina
• Polokošile
• Tričko
• Flash disk lokomotiva
• Hrnek
• Sada - propiska + tužka
• Taška látková
• Prezervativ
• Buttony
• Kelímky
• Plecháček (hrnek na kempování)

Na těchto PR předmětech tedy začneme pracovat. Postupně se budeme snažit připravit i další PR předměty.

Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice nabízí studentům dopravní vzdělání v bakalářských, magisterských či doktorských studijních programech. Získat tak mohou titul bakalář, inženýr či doktor, respektive Ph.D. Nejen o jednotlivých oborech, ale také o krátké historii a fungování této prestižní fakulty jsme hovořili s jejím děkanem, docentem Liborem Švadlenkou.

Dopravní fakulta Jana Pernera, která je jednou ze sedmi fakult Univerzity Pardubice, oficiálně vznikla 1. dubna 1993. Jak navázala na původní Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině, kde studovala řada českých studentů?

Když v roce 1991 vznikla napjatá společensko-politická situace, související s reálnou možností rozdělení Československa na dva samostatné státy, bylo zřejmé, že skončí úloha Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině jako jediné celostátní československé dopravní vysoké školy. Ačkoli od té doby byla cesta ke vzniku Dopravní fakulty Jana Pernera ještě dlouhá a složitá, některé události nabraly rychlý spád. První jednání o umístění dopravní vysoké školy na území České republiky se uskutečnila již v polovině roku 1991. Možností se naskýtalo hned několik. Zvažovala se řada možností, nakonec však bylo rozhodnuto o umístění v rámci tehdejší Vysoké školy chemicko-technologické Pardubice, neboť její zástupci nejjasněji a zcela pozitivně projevili zájem o pedagogy a studenty ze Žiliny. Slavnostní akt zahájení činnosti dopravní fakulty v Pardubicích se pak odehrál koncem března 1993. Souběžně s naší fakultou v Pardubicích vznikla také nově Fakulta dopravní na pražské ČVUT. Od počátku bylo zřejmé, že naše fakulta bude mít víceoborový charakter, tedy technický, technologický a ekonomicko-manažerský. V zahajovacím roce výuky bylo zapsáno na fakultě několik desítek studentů, které vyučovala dvacítka učitelů. Postupně se však fakulta rozrůstala až k počtu 2 150 studentů v době silných ročníků a zhruba devadesáti akademických pracovníků. V současnosti má dopravní fakulta všechny atributy univerzitního pracoviště – doktorské studium, habilitační právo a právo profesorského řízení. Realizuje svoji pedagogickou, vědeckou, výzkumnou a expertní činnost v rámci Univerzity Pardubice, která vytváří všechny potřebné podmínky pro její náročnou činnost i pro další rozvoj.

Dopravní fakulta Jana Pernera je koncipována multi-disciplinárně a poskytuje komplexní rozsah vzdělávání v oblasti dopravy. Můžete přiblížit, o které programy je největší zájem? 

Na naší fakultě je možné studovat jak čistě technické studijní programy zaměřené na dopravní prostředky, dopravní infrastrukturu nebo elektrotechnická zařízení v dopravě, tak i programy technologicko-manažerské, jako je Dopravní management, marketing a logistika, nebo Technologie a řízení v dopravě. Největší zájem o studium je v oboru Dopravní management, marketing a logistika a následně v oboru Technologie a řízení v dopravě. Jak je známo, v současné době se naše republika potýká se sníženým zájmem o studium technických oborů, což je dobře viditelné také u nás v Pardubicích.

Kde všude nacházejí vaši absolventi uplatnění? Předpokládám, že i na železnici, a to jak v samotném provozu, tak i například v administrativě...

V prvé řadě je třeba říci, že uplatnění absolventů všech našich studijních programů je bezproblémové. V soutěži „Doporučeno zaměstnavateli“ se naše fakulta na základě hodnocení zástupců předních firem z celé České republiky pravidelně umísťuje mezi deseti vysokými školami, respektive fakultami, které nejlépe připravují své absolventy na zaměstnání.

S ohledem na absolvovaný typ studia se úspěšní studenti uplatňují v různých pozicích a profesích. A to jak v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi, tak samozřejmě i ve státní sféře a v podnicích zaměřených nejen na železniční dopravu. Naši absolventi mohou pracovat například jako odborníci v dopravních podnicích organizujících a řídících dopravní systémy, jako projektanti silničních a kolejových vozidel, dopravních staveb a elektrotechnických zařízení, designéři bezpečnostních technologií a procesů, technologové a manažeři dopravních a dalších logistických procesů a podobně. Vysokou kvalitu našich absolventů prokazuje také řada ocenění jejich kvalifikačních prací. Naši studenti například uspěli v soutěži Česká dopravní stavba, technologie a inovace nebo v soutěži Institutu pro udržitelný rozvoj sídel byli oceněni cenou J. B. Jackson. Nejen díky tomu je tak například najdeme na ministerstvu dopravy, krajských úřadech či u organizátorů dopravy, dopravců a v dalších souvisejících podnicích. Z dopravců pak nejvíce absolventů přirozeně máme u společnosti České dráhy nebo jejich dceřiných společností.

K tomu se nabízí otázka, jaké máte vztahy s ČD? Připravujete případně některé studenty speciálně pro práci u národního dopravce?

Vzájemně prospěšná spolupráce spočívá jednak v zadávání praktických témat diplomových a bakalářských prací ze strany Českých drah pro naše studenty, dále pak v organizaci stáží a exkurzí v různých útvarech ČD podle zaměření studentů, v účasti odborníků z praxe na výuce či jako členů komisí pro závěrečné zkoušky. Akademičtí pracovníci pak v rámci své vědecké činnosti pomáhají řešit složitější problémy zadané národním dopravcem. Společně také lákají mladé studenty středních škol, aby šli studovat právě studijní obory, které v budoucnu vygenerují potřebné a v současnosti chybějící dopravní odborníky.

Podílí se dopravní fakulta na mezinárodních projektech? Pokud ano, tak na jakých?

Abychom získali akreditaci k realizaci vysokoškolského vzdělávání v oblasti Doprava, musíme prokazovat i adekvátní vědecké výsledky. Jako příklad mohu uvést aktuálně řešený prestižní projekt v rámci HORIZONT 2020 s názvem S-CODE 730849 Switch and Crossing Optimal Design and Evaluation, který koordinuje univerzita v Birminghamu ve Velké Británii a který se zabývá vývojem nových konceptů pro výhybkové konstrukce. Úkolem pracovníků naší fakulty je pomoc s využitím nekonvenčních přístupů partnerům při vývoji a ověření nové konstrukce části či celé výhybky z pohledu jízdy kolejového vozidla. Pochopitelně se zabýváme celou škálou dalších projektů v oblasti nejen železniční dopravy.

Jak ovlivňuje výzkumná činnost vaší fakulty železnici v Česku?

Řešením aplikovaného výzkumu se naše fakulta velmi rychle zviditelnila a stala se nedílnou součástí českého železničního výzkumu. Například zkoumáním jízdních vlastností podvozků 26-2-8 nákladních vozů na mezinárodní úrovni jsme přinesli Českým drahám nemalé úspory v otázce prosazení výjimky v provozu těchto vagonů. Výzkumem dynamické pevnosti a životnosti konstrukcí kolejových vozidel a jejich částí jsme přispěli ke stavbě zkušebního zařízení pro ověřování dynamické pevnosti náprav na zkušebním okruhu v dceřiné společnosti    VUZ. Významných výsledků teoretického a aplikovaného výzkumu je samozřejmě mnohem více. Deklarují to ostatně naše výstupy v podobě několika patentů, užitných vzorů, certifikovaných metodik, specializovaných postupů a řady uznávaných odborných publikací v časopisech a na konferencích u nás i v zahraničí. Je třeba také zmínit nejen roli naší fakulty jako nezávislého přídělce kapacity na veřejně přístupných vlečkách v majetku Českých drah, ale i jako Znaleckého ústavu zapsaného ve II. oddílu seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost, činného zejména při řešení dopravních nehod.

LIBOR ŠVADLENKA

Po absolvování Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice působil krátký čas na generálním ředitelství České pošty. V roce 2005 nastoupil na Dopravní fakultu Jana Pernera nejprve jako asistent, později odborný asistent. V roce 2013 se stal vedoucím Katedry dopravního managementu, marketingu a logistiky a od roku 2016 je na této fakultě děkanem. Mimo to byl nezávislým konzultantem v poradenské společnosti Ernst & Young. Od roku 2013 pracuje také jako člen Akreditační komise – oblast doprava při slovenském Ministerstvu školství, vědy, výzkumu a sportu. Je členem Správní rady Národní technologické platformy Interoperabilita železniční infrastruktury a současně členem Dozorčí rady Českých drah.

Článek převzat z Železničář.cz

Martin Sasín je absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice, kde vystudoval obor Dopravní management, marketing a logistika. Marketingu se věnuje ve své profesní kariéře. Už při svém studiu začal pracovat v nadnárodní firmě a vyzkoušel si, jak se teoretické znalosti dají skloubit s praxí.

Jak vzpomínáte na studentská léta v Pardubicích?

Vzpomínám velmi rád, především kvůli skupině skvělých lidí, se kterými jsem zasedal do lavic poslucháren a se kterými udržuji kontakty dodnes.

Připravila vás Univerzita Pardubice na pracovní život?

Během studia jsem měl jednu výhodu. Již od prvního ročníku jsem byl při studiu na pracovní stáži v nadnárodní společnosti, jejíž management v té době byl na několik let v České

republice. Mohl jsem tak akademické vědomosti, které jsem získával, rovnou konfrontovat s reálnou praxí a obráceně. Dělal jsem asistenta top managementu. Nebyla to nějak zvlášť zodpovědná práce, ale umožňovala mi dívat se, poslouchat, ptát se a učit se v reálném světě.

Co, kromě vědomostí, vám studium přineslo?

Studium na univerzitě mi dalo důležité životní zkušenosti: nikdy to nevzdávat a otázku, zda neexistuje k cíli i jiná cesta. To, co se může zdát jako chyba nebo slepá ulička, může být v budoucnu počátek cesty k úplně jinému cíli.

Jak vzpomínáte na město?

Občas zavítám na univerzitu hledat mezi studenty své potenciální nové kolegy. Vždy mám při tom radost, jak se areál kampusu rozrůstá a modernizuje.

Co považujete za svůj největší úspěch ve své profesní kariéře?

Dělám práci, která mě baví, umožňuje mi seberealizaci a která mi doufám i do budoucna bude připravovat zajímavé cíle a výzvy. Svou profesní dráhu jsem začal v marketingu. Vyzkoušel jsem si práci v nadnárodních korporacích i malých firmách na různých pozicích. Nakonec jsem se vrátil zpět do Pardubic, do společnosti Deep Vision, která se zabývá implementací nových technologií. Řídím projekty a líbí se mi, že je každý úplně jiný. Mám velmi blízko ke sportu, a tak pro mě osobně byla velkým zážitkem spolupráce s Českým olympijským výborem na realizaci Olympijských festivalů v Brně a v Ostravě.

Co byste poradil studentům Univerzity Pardubice, kteří chtějí uspět ve své profesi?

Studentům doporučuji odjet alespoň na krátký čas do zahraničí na jinou univerzitu. Získáte tak nové

přátele, jiné úhly pohledu a nejsnáze zjistíte, jak je možné věci řešit jinak. Pokud se rozhodujete, zda jet či nejet, tak já osobně vždy lituji toho, co jsem v životě neudělal.

Martin Sasín je absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Marketingu se věnuje ve své profesní kariéře. Tu započal už při studiu jako externista marketingu. Působil také jako marketingový specialista a manažer, a to například v hokejovém klubu Mountfield HK, kde měl na starosti mimojiné PR a mediální komunikaci klubu, realizaci marketingového plnění partnerů či realizaci kampaní. Nyní je projektovým manažerem ve společnosti DEEP VISION s.r.o.

Mezinárodní seminář „Eŭropaj fervojo – Evropské železnice“ pořádala 26. 2. 2019 DFJP, katedra technologie a řízení dopravy společně s Českým železničářským esperantským svazem (ČŽES) a Mezinárodní federací železničářů esperantistů (IFEF). Přes 30 účastníků – studentů, akademiků i ostatních zájemců o problematiku železniční dopravy i esperanto vyslechlo 5 přednášek z oblasti provozu (Model Karlsruhe), normalizačního procesu (Jak vznikají technické normy v EU), zabezpečovací techniky (Diagnostika pohybujících se železničních vozidel v ČR) a dopravně-urbanistických vztahů (Nová železniční stanice Køge Nord a Terminál pro vysokorychlostní dopravu Bologna Centrale). Všichni přednášející (Německo, Dánsko, Rumunsko, ČR, Itálie) hovořili v esperantu, přednášky i diskuse byly tlumočeny do češtiny. Tím se účastníci semináře názorně přesvědčili, že tento mezinárodní jazyk lze užít i na odborné úrovni.

Návazně na seminář proběhl další odborný program - exkurze do Dopravního sálu a jednání předsednictva IFEF. Na schůzce s děkanem fakulty byla podepsána Smlouva o spolupráci mezi DFJP, ČŽES a IFEF a představena vize budoucích aktivit v rámci trojstranné spolupráce na odborné úrovni. IFEF v rámci svého projektu podpory studentů nabízí mj. finanční podporu účasti vybraných studentů na mezinárodních seminářích nebo kongresech. Kontaktní osobou na DFJP je pan docent Matuška, který případným zájemcům sdělí podrobnosti a podmínky zařazení do projektu.

doc. Ing. Jaroslav Matuška, Ph.D.

Oddělení teorie dopravy a řízení

Zatímco některé fakulty vysokých škol v zemi už uzavřely podávání přihlášek ke studiu, jiné je ještě přijímají. Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice má termín až do konce května. Jako jediná v republice poskytuje komplexní vzdělání v oblasti dopravy. Nerozhodnutí studenti mají ještě dostatek času, aby si vybrali obor, který by je mohl zajímat i z hlediska dalšího profesního uplatnění.

„Díky zajímavým studijním oborům a pestré odborné činnosti nacházejí naši absolventi téměř stoprocentní okamžité uplatnění na trhu práce,“ uvádí děkan fakulty Libor Švadlenka.

Absolventi pracují jako špičkoví experti pro výrobní, stavební, dopravní i obchodní a další společnosti. Často jsou vyhledávanými specialisty pro řízení procesů v dopravních, zasilatelských a logistických systémech, provoz internetových obchodů, akviziční a spediční činnost ale i řízení v oblasti dopravní infrastruktury či navrhování dopravních prostředků, jejich provoz a údržbu. 

Velký výběr z oborů

Zájemci si mohou vybrat mezi studiem denním a kombinovaným. Studenti se učí komplexně – nejsou zavaleni pouze teorií, ale výuka probíhá také v moderně vybavených laboratořích Výukového a výzkumného centra v dopravě, které bylo otevřeno v roce 2013.

Oborů se dá na dopravní fakultě studovat celá řada. Od dopravního stavitelství, přes dopravní prostředky, dopravní management a logistiku, technologii řízení dopravy až po elektrotechnické a elektronické systémy v dopravě.

„Předáváme studentům znalosti o navrhování a projektování, posuzování a hodnocení dopravních staveb, ať už se jedná o mostní a tunelové konstrukce, pozemní komunikace, železniční dráhy nebo zakládání staveb,“ říká vedoucí katedry dopravního stavitelství Aleš Šmejda.

Prohlédněte si nabídku studia Dopravní fakulty Jana Pernera.

Oblíbeným oborem jsou dopravní prostředky se zaměřením na kolejová nebo silniční vozidla. „Jako středoškolákovi mi tento obor nic neříkal, ale jelikož mě baví technika, rozhodl jsem se to zkusit. Mile mě překvapilo s jakým nadšením a energií dokáží vyučující vysvětlit probíranou látku a probudit tak zájem studenta. A právě kvůli této až rodinné atmosféře, která kolem oboru Dopravní prostředky panuje, jsem se rozhodl zůstat na fakultě i na doktorském studiu,“ pochvaluje si studium Jiří Šlapák.

Dalším velmi perspektivním oborem jsou Elektrotechnické a elektronické systémy v dopravě. Už nyní se bez elektřiny lidé neobejdou, v důsledku snah o snižování dopadu dopravy na životní prostředí tato závislost bude dále narůstat, ať již prostřednictvím přechodu na vozidla napájená elektřinou, nebo v důsledku stále větší propojenosti dopravní infrastruktury a vozidel prostřednictvím informačních technologií. „Tohle všechno studenty na našem oboru rádi naučíme. Vzhledem k tomu, že je již nyní zoufalý nedostatek lidí s těmito znalostmi, mohou si být studenti jistí, že se to projeví na jejich platovém ohodnocení a firmy se o ně doslova poperou," vyzdvihuje obor Petr Sýkora z katedry elektrotechniky, elektroniky a zabezpečovací techniky v dopravě.

Ženy v dopravě

Fakulta má ale i studentky, které dopravní problematika zajímá. „Už odmala mě bavila auta, máme to i po několik generací v rodině, a proto jsem se rozhodla studovat dopravku. Baví mě práce s lidmi, organizování a neustálý, dynamický vývoj logistiky, kde se člověk může stále rozvíjet,“ říká Šárka Vančurová z navazujícího magisterského oboru Dopravní management, marketing a logistika.

Další obor Technologie a řízení dopravy není jenom o poslouchání teoretických přednášek, ale především o praxi. „Dost mně pomohlo, že jsme v průběhu studia byli na několika exkurzích, pracovali na týmových projektech nebo tu byly přednášky odborníků z praxe. Pomohlo mi to si uvědomit, čím se chci v budoucím profesním životě zabývat,“ říká student doktorského studia Tomáš Horník.

Informace k přijímacímu řízení

Pro všechny uchazeče máme dobrou zprávu – přijímací zkoušky se nedělají. Hodnotí se studijní průměr ze všech předmětů druhého pololetí posledního ročníku střední školy, průměr u maturitní zkoušky a bonifikace je za maturitní zkoušku z matematiky a také za absolvování testu „Matematika“ nebo testu „Obecné studijní předpoklady“ v rámci Národní srovnávací zkoušky.

Všichni přijatí studenti mají možnost absolvovat přípravný kurz z matematiky a fyziky, který se uskuteční 9. – 13. září 2019. „Cílem kurzu je dát přijatým studentům možnost shrnout látku ze SŠ a projít si učivo prvního semestru s důrazem na ty části, jejichž znalost je pro další studium matematiky a fyziky na naší fakultě nevyhnutelná. Výhodou je, že kurz vedou pedagogové, kteří na fakultě matematiku a fyziku učí,“ dodává proděkanka pro vzdělávací činnost Michaela Ledvinová.  Přihlášky do bakalářského studia je možné podat až do 31. května 2019.

Chci si podat e-přihlášku