Dopravní fakulta Jana Pernera Univerzity Pardubice byla založena 1. 4. 1993. V roce 2023 tedy oslavíme 30 let od jejího vzniku. K této příležitosti chystáme oslavy a aktivity pro naše studenty i veřejnost. Jako první jsme připravili výstavu, která mapuje historii železnice v Čechách, a především osobnost Jana Pernera.

Jan Perner byl významný český projektant železničních tratí, díky kterému se město Pardubice dostalo na hlavní trasu z Olomouce do Prahy.

Výstavu jsme instalovali k příležitosti výročí narození Jana Pernera (7. září 1815–září 1845) a zapůjčila nám ji Společnost Jana Pernera, se kterou spolupracujeme na národním dopravním projektu Dny dopravy, který oslavuje osobnosti dopravy pocházející z Pardubického kraje (Jan Kašpar, Jan Perner, Josef Ressel a mnoho dalších).  

Výstavu si můžete prohlédnout ve vstupní hale Dopravní fakulty Jana Pernera.

Univerzita Pardubice se řadí mezi lídry v oblasti využití datové analytiky na veřejných vysokých školách v České republice. Už loni sdílela zkušenosti v rámci projektu Digitální univerzita, který realizuje společnost Microsoft. Tento měsíc uspořádala konferenci Datová analytika jako základ digitální transformace univerzit.

Konference se zabývala využitím digitálních datových technologií na českých univerzitách s důrazem na datové sklady, na ně navázaný reporting, analýzy a prediktivní modely. Zabývala se také aktuálními otázkami souvisejícími s digitalizací státní správy. O své zkušenosti s digitalizací se podělily nejen univerzity, ale také zástupci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) nebo společnost Microsoft. 

Panelovou diskusi na konferenci moderoval rektor Univerzity Pardubice prof. Ing. Libor Čapek, Ph.D. a účastnili se jí zástupci managementu českých veřejných vysokých škol i MŠMT. O tom, že je téma pro české vysoké školy aktuální, potvrdilo i velké množství dotazů v diskuzi.

Univerzita Pardubice jako organizátor prestižní konference navazuje na své aktivity z minulého roku. Jejich součástí byla např. přednáška na konferenci Dny vzdělávací činnosti (pořadatel MŠMT) nebo zapojení do projektu Digitální univerzita společnosti Microsoft.

Konference na Univerzitě Pardubice proběhla pod oficiální záštitou MŠMT a na organizaci se podílely také společnosti Microsoft Česká republika a dolphin consulting a.s.

Přijďte si s námi v pondělí 19. 9. 2022 popovídat o možnosti vyjet za studiem do zahraničí a vybrat si, kam na Erasmus.

Těšíme se na vás od 9:00 ve vstupní hale Dopravní fakulty Jana Pernera. 

Popovídat si můžete s koordinátorem studia v zahraničí Jiřím Paškem a se studenty doktorského studia, kteří byli také na Erasmu.

Budeme vám k dispozici až do 16:00.

Nemůžete se zúčastnit osobně? Zeptejte se nás online na MS Teams:
https://teams.microsoft.com/l/meetup-join/19%3ameeting_MDU5OGJjNjYtMTNmYi00NGU0LWI4MTgtNWU1ZTYzZjc5YTAz%40thread.v2/0?context=%7b%22Tid%22%3a%2249307c8d-b7bd-42d1-9570-63cbd63caf1b%22%2c%22Oid%22%3a%22afbee1f9-c7d0-4ff9-a698-9fb1adefeaa6%22%7d

Angličtináři byli desetiletí zvyklí učit žáky a studenty, že hlavou Spojeného království je královna Alžběta II. Nyní se učebnice přepíšou, svět vstupuje do nové éry. „Britové na trůnu jiného panovníka ve velké většině nezažili a úmrtí Alžběty II. tak pro ně znamená velký předěl. Určitě se bude říkat: ‚To se stalo ještě za královny Alžběty…‘,“ domnívá se Olga Roebuck, vedoucí Katedry anglistiky a amerikanistiky Univerzity Pardubice.

Co znamenala královna Alžbeta II. pro Spojené království?

Jak již bylo za tu krátkou dobu od jejího úmrtí mnohokrát zdůrazněno, byla především velkým symbolem stability. Nová britská premiérka, Liz Trussová, dokonce použila až biblické přirovnání ke skále, na které současná Británie stála. V průběhu své vlády se od počátku snažila navázat na svého otce, Jiřího VI. a stát při Britech v dobách dobrých i zlých. V mnoha ohledech tak symbolizovala vlastnosti, které až stereotypně považujeme za britské: klid, distingovanost, smysl pro povinnost a schopnost překonávat těžkosti, jako kdyby se nic nedělo.

Vládla 70 let. Jakými klíčovými událostmi království provedla?

Již v době nástupu na trůn v roce 1953 k ní národ vzhlížel jako k symbolu. Británie se těžce vzpamatovávala z 2. světové války a kromě zdevastovaných průmyslových oblastí se potýkala s přetrvávajícím přídělovým systémem a dalšími ekonomickými dopady poválečné rekonstrukce. Mladá, krásná a šťastná královna uprostřed toho zářila jako drahocenný šperk, což můžeme nakonec slyšet i v autentickém komentáři v televizním přenosu z její korunovace. Jistě zásadní událostí byla pro Británii i divoká 60. léta, kdy tato země udávala celosvětový tón v oblasti populární kultury a členové královské rodiny nezůstávali tohoto dění stranou. A tak mohl John Lennon na jednom koncertu Beatles vyzvat fanoušky, aby do rytmu tleskali a ti v lóžích „chrastili svými šperky“. Nelze nezmínit ani hospodářskou krizi 70. a 80. let a následnou hospodářskou transformaci vedenou tehdejší premiérkou Margaret Thatcherovou. Na konci 90. let byl jistě zásadní a pozitivní zprávou mírový proces v Severním Irsku, završený podepsáním mírové dohody. V neposlední řadě je třeba zmínit i covidovou pandemii, která ve své první vlně Británii těžce zasáhla. A právě v této situaci se Alžběta II. ukázala jako historická osobnost. Ve svém mimořádném projevu k Britům nejen poděkovala všem, kteří nasazovali své životy a drželi zemi jakžtakž v provozu, ale vzpomínkou na své dětství a dobu evakuace, která tehdy rozdělovala rodiny, nabídla paralelu z vlastního života a dala všem naději, že i tato situace se dá zvládnout.

Zpráva nezasáhla jen Spojené království, ale celý svět. Čím si královna získala takovou oblibu napříč kontinenty?

Kromě toho, že byla hlavou Commonwealthu a oficiální hlavou celé řady států, to určitě bylo díky tomu, že i přes hradbu přísného protokolu zůstávala autentická. Stačí se podívat na reakce celé řady státníků i obyčejných lidí, kteří na ni vzpomínají jako na blízkého člověka (např. kanadský premiér Justin Trudeau). Mnoho lidí má na ni vzpomínky, které se pojí s jejich osobními životy. Úmrtí britské královny se tak globálně stává jakousi osobní ztrátou.

Jak ji vnímali Britové?

Pro Brity byla jedním ze základních kamenů jejich identity. Troufám si tvrdit, že její smrt zasáhla jak příznivce, tak odpůrce monarchie. Britové na trůnu jiného panovníka ve velké většině nezažili a úmrtí Alžběty II. tak pro ně znamená velký předěl. Je to konec jedné éry a určitě se bude říkat: „To se stalo ještě za královny Alžběty…“. Její historická role bude jistě zhodnocena s odstupem a bez nostalgie, která se většiny z nás nyní zmocňuje. Faktem ale zůstává, že pro svou královskou roli žila obdivuhodně.

Jaká byla Alžbeta, když nebyla královnou, ale matkou, babičkou, ženou?

Alžběta byla od dětství vychovávaná jako následnice a pro tuto roli byla připravovaná, královnou byla rozhodně na prvním místě. V soukromém životě měla obrovské štěstí v podobě požehnaného a láskyplného manželství. Je o ní také známo, že milovala jízdu na koni a byla vynikající jezdkyní v dámském sedle. Jakkoliv ji mnohé, zejména bulvární, noviny kritizovaly, že veřejně nedává příliš najevo city ke svým blízkým, byla ke své rodině velmi citlivá.

Prolomila někdy nějaká tabu týkající se monarchie?

V 60. letech podlehla tlaku populárních médií a nechala o soukromém životě královské rodiny natočit film, který způsobil jisté kontroverze. Jinak se vždy přísně držela toho, co jí role královny nařizovala.

Změní úmrtí Alžběty II. pohled na královskou rodinu?

Pohled na královskou rodinu se určitě změní za vlády nového krále. Karel III. má na jednu stranu potenciál stát se progresivním panovníkem, protože se zajímá a je aktivně činný v zásadních oblastech, jako je ochrana přírody a ochrana kulturního dědictví. Je to vzdělaný a zkušený člověk. Otázkou zůstává, jak bude všeobecně Brity přijat. Koneckonců, jsou zvyklí ho vnímat v pozici následníka. Takže uvidíme.

Každý, kdo se učil angličtinu, v reáliích narazil na královnu Alžbětu II. I pro anglické pedagogy přichází velká změna. Budou se přepisovat učebnice…

Změna je to obrovská a učebnice se přepisují pořád. Právě i proto, že angličtina je globální jazyk a anglická kultura je tak do jisté míry kulturou globální, dotýká se tato ztráta tolika lidí.

Jak zpráva zasáhla Vás osobně?

Je to pro mne smutná zpráva z důvodů, které jsem již popsala, ale i proto, že jsem měla to štěstí královnu Alžbětu II. vidět při její návštěvě v Brně v roce 1996. Stála jsem tehdy na přecpaném náměstí a když se na balkóně nové radnice objevila královna ve společnosti Václava Havla, byl to zážitek. Dodnes to pro mne symbolizuje pocit svobody a rozletu, který moje generace zažívala v 90. letech. Kromě toho, můj muž je Angličan a přesto, že již přes 30 let žije v Čechách a většinu politických událostí v Británii vnímá s odstupem, úmrtí královny je pro něj také osobní. Jako by se zavřely další dveře domů, do Anglie, kterou znal.

Mgr. Olga Roebuck, Ph.D., M. Litt., Fakulta filozofická, Katedra anglistiky a amerikanistiky

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů.

Mezi fakulty Univerzity Pardubice patří Fakulta chemicko-technologická, Dopravní fakulta Jana Pernera, Fakulta ekonomicko-správní, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Fakulta

filozofická, Fakulta restaurování a Fakulta zdravotnických studií. „Různorodost nabídky studia je zajímavá, protože u nás studují chemici, zdravotníci, dopravní experti, ekonomové,restaurátoři, elektro a IT specialisté, historici a filozofové,“ uvedla vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů Martina Macková. Univerzita Pardubice má na svých kolejích k dispozici 1 300 lůžek, která jsou obsazená. Mnozí studenti bydlí v pronájmech nebo dojíždí. „Zájem o bydlení na kolejích ještě vzrostl po období pandemie, kdy univerzita poskytovala studentům pro období online výuky slevy a další výhody. Na zájmu se projevil i růst cen pronájmů,“ sdělila Macková.

Studenti Univerzity Pardubice jsou z celé ČR – a samozřejmě i ze zahraničí. „Nabízíme jako jediní fakultu se zaměřením na dopravu nebo také obory na Fakultě restaurování, které přitahují zájem uchazečů i mimo východočeský region. Studenti k nám míří také za kvalitním a tradičním studiem chemie. Velmi žádané je v posledních třech letech studium na Fakultě ekonomicko-správní nebo Fakultě zdravotnických studií. Nejvíce studentů ale stále máme z krajů  - Pardubický, Královéhradecký a Středočeský,“ řekla Macková. Zajímavostí a novinkou pro nadcházející akademický rok je studijní program Digitální podnikání na Fakultě ekonomicko správní, který univerzita nabídla až v červnu a je o něj velký zájem. Anebo studium v anglickém programu na Dopravní fakultě Jana Pernera Transport Operations Management, který se otevře v akademickém roce 2023/24. Pandemie nemoci covid-19 ovlivnila příjezdy a odjezdy studentů v rámci zahraničních výměnných programů Erasmus. „Studenti, kteří vyjeli nebo přijeli na tyto pobyty, museli respektovat omezení, tedy například i online výuku a uzavření škol. Nyní již nabízíme studentům výjezdy jako před pandemií. Ve startujícím akademickém roce podle našich dosavadních čísel a odhadu vyjede nastudijní pobyty a praktické stáže více než 120 studentů do 22 zemí. Přesná čísla zatím nemáme, protože probíhá přihlašování. Jen v zimním semestru přijede na Univerzitu Pardubice přes program Erasmus 74 zahraničních studentů z 18 zemí,“ řekla Macková.

Univerzita dlouhodobě spolupracuje s Pardubickým krajem na několika úrovních. „Kraj například každoročně podporuje popularizační akce univerzity, které mohou podnítit zájem žáků o studium a o vědu. Univerzita se účastní krajských akcí, jako je například Den Pardubického kraje. Spolupracujeme také v rámci projektu Parádní kraj. Komunikujeme ohledně výstavby Fakulty zdravotnických studií v areálu bývalé Tesly nebo výuky vázané na krajskou nemocnici apod. Univerzita Pardubice je jedním z největších zaměstnavatelů v kraji s 1 200 zaměstnanci a také jedinou vysokou školou, proto je komunikace a spolupráce naprosto nezbytná,“ řekla Macková.

Univerzita se zapojila také do pomoci ukrajinským uprchlíkům, kteří utíkají před válkou, a dala k dispozici svoji budovu v kampusu pro jejich ubytování, Tu budou obývat do konce roku. Zároveň Jazykové centrum univerzity spustilo i přes prázdniny jazykové kurzy pro běžence i ve spolupráci s Úřadem práce tak, aby mohli uprchlíci co nejdříve získat práci. Jazykové kurzy od prvních okamžiků uprchlické vlny nabízí také akademici z Fakulty filozofické. „Univerzita dala svůj postoj najevo bezprostředně po vypuknutí války na Ukrajině a v kampusu jsou stále vidět ukrajinské vlajky nebo tabulka vzkazů. Logo univerzity se přebarvilo jako symbol solidarity s napadenou zemí do barev její vlajky.

V aule proběhl koncert na podporu Ukrajiny a mnozí studenti i zaměstnanci pomáhali a pomáhají rodinám nebo ve sbírkách. Sociální sítě univerzity přinesly seriál příběhů ukrajinských i ruských studentů, univerzita je finančně podpořila a vypsala také sbírku,“ dodala Macková.

Na Univerzitě Pardubice studuje přibližně sedm tisíc studentů. V současné době nabízí přibližně 180 možností studia v různých programech na sedmi fakultách různých směrů. Univerzita vzdělává studenty z celé země.

Článek je se svolením převzatý z MF DNES, magazín special.

Od 15. srpna do 21. září si můžete podat přihlášku na studijní pobyt v LS 22/23 i na praktickou stáž v AR 22/23. Veškeré informace o výjezdech v rámci programu Erasmus+ naleznete na studentském intranetu. Zde najdete i informace k průběhu výběrového řízení. 

A kam na Erasmus? Můžete si vybrat jednu z partnerských univerzit, se kterými naše fakulta spolupracuje Vyberte si kam na ERASMUS | Dopravní fakulta Jana Pernera (upce.cz).

Jazykové testování proběhne od 26. 9. do 27. 9. 2022. Výběrové řízení na fakultách proběhne v období od 26. 9. do 7. 10. 2022.

Výběr uchazečů o studijní pobyty proběhne s ohledem na počet volných míst na smluvených univerzitách a s ohledem na množství zbývajících finančních prostředků. 

Chci jet na studijní pobyt Erasmus+!

Chci jet na praktickou stáž Erasmus+!

V případě dotazů neváhejte kontaktovat Ing. Štěpánku Kubů na stepanka.kubu@upce.cz.

Univerzita Pardubice nabízí veřejnosti aktivity ve znamení vědy a pohybu i během prázdnin. Druhý srpnový týden jsme s naším Science Point UPCE byli součástí Sportovního parku Pardubice.

Populárně-naučné a zážitkové stanoviště Science Point UPCE už posedmé ukázalo vědu zábavnou formou. Na stanovišti číslo 14 mezi 9. a 18. hodinou malí i velcí návštěvníci zjistili, jak se dá propojit výuka jazyka, chemie, ekonomie, dopravní bezpečnost a péče o zdraví se sportem. 

Prohlédněte si, co jsme za celý týden na našem stanovišti zažili. 

Dopravní fakultě Jana Pernera byla udělena akreditace pro dvouletý navazující magisterský studijní program Transport Operations Management (TOM) vyučovaný v anglickém jazyce. Výuka tohoto programu, který je určen zahraničním i českým studentům, bude zahájena v akademickém roce 2023/2024.

Na výuce se podílí 17 akademických pracovníků ze tří kateder (katedry technologie a řízení dopravy, katedry dopravního managementu, marketingu a logistiky a katedry informatiky a matematiky v dopravě). Jejich cílem je, aby se ze studentů TOMu stali odborníci, kteří budou umět řešit plánovací a optimalizační úlohy osobní i nákladní dopravy, vnitropodnikové i externí logistické procesy nebo dopravní obslužnost územních celků.

Vedle prohloubení vědomostí z bakalářského studia se studenti naučí sledovat aktuální trendy v dopravě, logistice a souvisejících oblastech. Po studiu najdou uplatnění v nadnárodních i domácích společnostech nabízejících služby v osobní či nákladní dopravě, v logistice, u operátorů kombinované dopravy, ale také v oblasti výzkumu a vývoje. Další uplatnění mohou absolventi najít v odborných organizacích, státní správě, samosprávě nebo u organizátorů veřejné dopravy v krajích. Mohou také pokračovat ve studiu v rámci doktorských studijních programů.

Láska k dopravě a Ukrajině přerostla v dobrý skutek. Student Dopravní fakulty Jana Pernera Petr Bystroň se jako řidič autobusu vydal ihned po vypuknutí válečného konfliktu na ukrajinské hranice pro uprchlíky.

Jak vznikl nápad vyjet na Ukrajinu a pomoci uprchlíkům?

Situace na Ukrajině eskalovala ve čtvrtek, když jsem měl ranní směnu. O půl šesté ráno jsem se při pauze dozvěděl, že vypukla válka. Ihned jsme si začali psát s přáteli, načež jeden kamarád dostal nápad, že sežene autobus a že tam pojedeme. Bez jakéhokoliv váhání jsem cítil nutnost se toho zúčastnit a udělat něco dobrého.

Jel jste tam jako řidič autobusu. Proč jste si udělal řidičák na autobus?

Už jako malý jsem chtěl být řidičem tramvaje, ale udělat si papíry stojí klidně až 200 tisíc korun. Pro mě jako pro studenta je to nemyslitelná částka. Řízení mě ale vždy lákalo, takže jsem se rozhodl pro autobus, který byl pro mě jak po finanční, tak i časové stránce více dostupný.

S čerstvým řidičákem jste usedl za volant jednoho ze dvou autobusů. Kde jste k nim přišli?

Ani by mě nenapadlo, že budu mít měsíc hotové papíry na autobus a už pojedu tak daleko, a navíc pro válečné uprchlíky. Autobus nám poskytl kamarád, který s ním běžně zajišťuje takzvané subdodávky pro Pražskou integrovanou dopravu, případně náhradní autobusovou dopravu za vlakové spoje. Druhý autobus, který nakonec směřoval na Slovensko, poskytl další účastník naší výpravy.

Jak cesta probíhala?

Ještě ten den kluci vyjížděli z Prahy, ale já jsem přistoupil až v Pardubicích přibližně v sedm hodin večer. Cesta na ukrajinsko-polskou hranici nám zabrala něco přes 10 hodin. Bylo super, že v našem autobusu jsme jeli tři s řidičským oprávněním, takže jsme se mohli za volantem střídat. Díky tomu jsem se mohl na zadních sedadlech na chvíli prospat. Cestou jsme udělali přestávku v Ostravě a v Katowicích, takže na hraniční přechod Medyka u města Přemyšl jsme dorazili před sedmou hodinou ráno.

Co jste vezli s sebou?

Jedna paní z Vysokého Mýta, která vlastní lékárnu, se nabídla, že nám do autobusu dodá léky, výživu pro děti a další věci. Vše jsme na hranicích naložili do jiného autobusu, který pokračoval přímo do města Černivci na západní Ukrajině.

Jak to na hranicích vypadalo?

Bylo to dosti chaotické. Nedalo se tam autobusem dojet, jelikož tam bylo množství zaparkovaných aut a dopravu usměrňovala policie. Zastavili jsme asi tři kilometry od přechodu a dál jsme šli pěšky. Lidem, kteří se to snažili organizovat, jsme nabídli, že máme autobus s 50 volnými místy a můžeme bezplatně zajistit přepravu do České republiky. Jeden ukrajinský dobrovolník to vyhlásil prostřednictvím megafonu. Bez tohoto člověka, který tam byl už 18 hodin, by organizace byla ještě v horším stavu.

Kolik tam bylo lidí?

V tu dobu tam nebyla hlava na hlavě. Lidé byli dost rozprostření, někteří byli na vlakové stanici v Přemyšli, jiní na přechodu. V té době byli na hranicích především ti, kteří tam přijeli svým autem, nebo na ně čekali příbuzní a známí, kteří je odvezli. Mnozí se navíc k hranicím ještě ani nestihli dostat. Nyní je situace daleko horší, jelikož je tam mnoho osob, které nemají vlastní dopravu a jsou zcela odkázané na pomoc.

Kolik lidí jste tedy vezli do České republiky?

Převezli jsme pouze matku s dcerou ze Lvova. Taxíkem se dostaly na okraj Lvova, dál je ale řidič odmítl odvézt. Poté musely jít 30 kilometrů pěšky a čekaly 18 hodin ve frontě na hraničním přechodu. Autobus se nám nepodařilo obsadit, protože na hranicích nebylo ještě moc lidí, byl teprve druhý den války a spousta lidí se nestihla k hranicím dostat. Kdybychom přijeli třeba o dva dny později, tak vezeme určitě více lidí.

Váš druhý autobus byl ale naplněn více.

To je pravda. Původně jsme měli jet za sebou, ale nakonec jsme se dohodli, že naše výprava pojede podle plánu do Polska a oni zkusí jet na Slovensko, konkrétně do Užhorodu. Druhá skupina byla úspěšnější, protože zajišťovala svoz od hranic do nejbližšího slovenského města. Do Česka se pak vracela s 15 Ukrajinci. Celkem jsme tedy z hranic do České republiky přivezli 17 lidí.

To je slušné číslo. Kde jste ženu s dcerou vysadili?

Shodou okolností jsme je vezli do Ostravy, což je mé rodné město. Čekal tam na ně manžel a otec, který v Česku už mnoho let pracuje. Bylo to velmi dojemné až srdceryvné setkání. Přestože Ukrajinky absolvovaly k hranicím strastiplnou cestu, měly jeden kufr a zbytek živobytí nechaly za sebou, působily obě velmi klidně a vyrovnaně. Byly opravdu silné.

Jak jste se s nimi dorozumívali?

Já umím rusky a díky častým návštěvám Ukrajiny také trochu ukrajinsky. Navíc jsme s sebou měli rodilého mluvčího. Jel s námi kamarád, který měl na hranici vyzvednout svou ženu. Ona je ale až z Charkova a do té doby se nestihla na hraniční přechod dostat. Povedlo se jí to až o čtyři dny později. Ale on se tam pro svou milou vrátil. Válka jim vlastně pomohla být zase spolu. Jsou manželé mnoho let, ale několik let byli kvůli práci odloučení. To samé platí pro ženu, kterou jsme přivezli do Ostravy. Díky válce se lidé, které rozdělila před lety práce, mohli setkat a budou spolu moci trávit více času. Snažím se na tom hledat alespoň něco pozitivního.

Jezdíváte na Ukrajinu každý rok. Čím vás země fascinuje?

Poprvé jsem tam byl v 17 letech s přáteli. Země mě natolik uchvátila, že se tam vracím každý rok. Je plná dobrodružství a baví mě zdejší anarchie. Pojí se s tím i můj zájem o dopravu. Nebudu se tajit tím, že jsem šotouš. A na Ukrajině je mnoho atraktivních vozidel a provozů, s nimiž je spojená ta anarchie. Mají tam třeba kolejový svršek v naprosto havarijním stavu. U nás by si běžný člověk ani nedovedl představit, že by po takových kolejích mohla ještě vůbec jezdit tramvaj.

Letos budete muset výlet ale nejspíš vynechat.

Letos to asi nevyjde. Měl jsem tam jet týden před začátkem semestru. Kolovaly informace, že boj začne až po olympiádě, tak jsem si myslel, že by to mohlo vyjít. Nakonec jsem ale nejel, protože jsem nastoupil do Dopravního podniku města Pardubic a jezdil jsem s autobusem. Navíc už by to bylo hodně riskantní a nebezpečné. Zpětně toho ale trochu lituju, cítil jsem, že to je poslední šance, kdy bych mohl zažít Ukrajinu takovou, jakou jsem ji vždycky znal.

Jaká teď Ukrajina podle vás bude?

Jsem si jistý, že nebude taková jako kdysi. Velmi ji ovlivní, že zemi opustilo několik milionů lidí a další ji ještě opustí. Jsou zničená města a infrastruktura a kdo ví, jaký tam bude politický režim.

Co rodiče říkali na to, že ve válce jedete na ukrajinské hranice?

Zvažoval jsem, jestli jim to vůbec říkat, protože jsem nechtěl, aby měli strach. Svědomí mi to ale nakonec nedovolilo a řekl jsem jim to. Čekal jsem reakce, ať nejezdím a podobně. Ale protože maminka má Ukrajinu také moc ráda, tak mou cestu zcela chápala a byla na mě hrdá.

Budete jezdit na Ukrajinu i nadále?

Hned jak to bude možné, pojedeme tam právě i s mamkou, pro kterou je to také srdcová záležitost. Už tam se mnou byla dvakrát. Shodli jsme se, že bychom tam chtěli jet pomáhat. Ať už odklízet trosky nebo pomáhat raněným a tak dále. Je to jeden z mých prvních plánů – jakmile válka skončí, pojedu tam.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě. 

Univerzita Pardubice se podílela na premiérovém pracovním setkání vlády a kolegia Evropské komise v první den českého předsednictví v Radě EU. Jednání se uskutečnilo v pátek
1. července v Litomyšli, kde sídlí Fakulta restaurování, jejíž prostory i technika byly během reprezentativní akce využity. Části programu se zúčastnil také rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

„Je nám ctí, že naše univerzita může poskytnout část moderního zázemí u příležitosti tohoto vrcholného setkání, kterého se zúčastní i předsedkyně Evropské komise paní Ursula von der Leyen. České předsednictví vnímáme jako příležitost navázat nové spolupráce a pomoci řešit aktuální problémy Evropy, které jsme už 18 let součástí,“ uvedl před jednáním prof. Libor Čapek, rektor Univerzity Pardubice.

Rektor univerzity se na pozvání vlády zúčastnil podvečerního a večerního programu akce. Jeho součástí byl Koncert pro Evropu v podání České filharmonie ale také např. vernisáž výstavy fotografií u příležitosti výročí 18 let České republiky v Evropské unii s názvem Dospěli jsme v EU. Tu v Klášterních zahradách zahájil ministr pro evropské záležitosti ČR a bývalý rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.