Železnice pro 21. století

V duchu tohoto hesla se nesl již 7. ročník studentské interaktivní konference Správy železnic, které se zúčastnili také studenti naší fakulty.

Na pořadu dne byla témata jako vysokorychlostní tratě v ČR, ETCS anebo moderní řízení provozu. Studenti si mohli vyslechnout přednášky od tuzemských a zahraničních hostů ze společností Správa železnic, Alstom, ÖBB a DB Netz AG.

A nezůstalo jen u přednášek. Pro studenty byly připraveny interaktivní workshopy s mentory. Během těchto workshopů se mohli studenti blíže seznámit s různými projekty a úlohami z oblasti železniční infrastruktury.

Fotogaleri: Správa železnic - Studentský web | Fotogalerie (spravazeleznic.cz)

Video: https://www.youtube.com/watch?v=Xw06jPXxUgc

Rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek se společně s prorektory a kvestorem univerzity oficiálně setkal přímo v kampusu s vedením města Pardubice.

Pondělního jednání, které bylo spojené se společnou snídaní, se v prostorách rektorátu zúčastnil primátor Pardubic Ing. Martin Charvát, první náměstek Ing. Petr Kvaš a náměstci PaedDr. Jan Mazuch, Bc. Jan Nadrchal a Mgr. Jakub Rychtecký.

Za vedení Univerzity Pardubice jednali prorektoři doc. Petr Doležel, doc. Petra Bajerová, doc. Liběna Černohorská a doc. Pavel Panoch, které doplnil kvestor Ing. Petr Gabriel.

„Naše dnešní jednání s celým vedením města bylo pro vztahy s městem Pardubice velmi důležité. Máme na co navázat a já věřím, že naše další spolupráce bude pokračovat a bude úspěšná,“ uvedl rektor Univerzity Pardubice Libor Čapek.

Univerzita mi dala to nejcennější. Vzdělání, ale především rodinu

V patnácti vzal brigádu na autodromu ve Vysokém Mýtě. Víkendový přivýdělek se však časem proměnil ve vášeň pro rychlá kola, která se přirozeně prolínala se studiem na Dopravní fakultě Jana Pernera. Dnes se Jiří Čáp zabývá vývojem a provozem informačních systémů v dopravě. Co si tento úspěšný absolvent UPCE myslí o současném stavu dopravy? Jak se mu daří skloubit koníčky s vlastní rodinou a jaký má vztah ke své alma mater?

Když se řekne doprava, představíme si hlavně kolony na silnicích nebo zpožděné vlaky.

To je pravda. Když jsem před lety podával přihlášku na dopravní fakultu, všichni se mě ptali: „To se hlásíš k policajtům, nebo budeš jezdit na železnici?“ Spousta lidí si neuvědomuje, že nás doprava v běžném životě neustále obklopuje. I parkování je její součástí, i když v klidovém stavu. Může to být ale i cesta do práce nebo za zábavou, přeprava zboží, posílání kusových zásilek, zkrátka přeprava čehokoliv.

Jaký jste byl student?

Nikdy jsem nebyl prototypem skvělého studenta. Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu elektrotechnickou a vypuklo nestudijní období. Hodně jsem se pohyboval kolem závodů motokár, Supermota a veteránů, nastoupil na vysokou do Prahy a odešel na vojnu. Pak jsem ale opustil IT automatizaci a vrhl se na studium dopravy. Ale ani tady to nebylo nějak vzorné, opakoval jsem druhák, protože autodrom a koníčky byly silnější. Z hlediska svého současného uplatnění a nasměrování nelituju, naopak. Po celou dobu jsem zároveň pracoval v dopravní firmě ve Vysokém Mýtě, ve které působili zkušení pracovníci z dřívější ČSAD, takže jsem pochytil spoustu věcí z praxe. Věnovali jsme se tam například expresní přepravě kusových zásilek, celovozovým přepravám, skladování, celní deklaraci… Nakonec jsem úspěšně dostudoval dopravní fakultu, po magisterském studijním programu i navazující doktorský program. Dokonce jsem na ní i několik let působil jako asistent a posléze jako odborný asistent.

Časem jste ale zamířil do soukromé sféry, ovšem kontakt s univerzitou jste nikdy nepřerušil.

Milník nastal v době, kdy odešel z fakulty výborný kolega Viktor Patras. Já pak dva tři roky nato nastoupil, stejně jako on, do Oltis Group, což je společnost, která se zabývá vývojem a provozem informačních systémů v dopravě. Působím zde dodnes – na oddělení výzkumu a inovací se zaměřením na nákladní železniční dopravu. S univerzitou jsme však nadále propojeni. Intenzivně například spolupracujeme se studenty a formou stáží se je snažíme zapojovat do pracovního režimu. Absolventi, kteří u nás nakonec zůstanou, jsou skvělí a pro nás klíčoví lidé.

Zkuste se vžít do dob svých studií na Dopravní fakultě Jana Pernera. Co vám Univerzita Pardubice dala?

Krásné vzpomínky, vzdělání. Ale hlavně jsem tam poznal svoji manželku, se kterou mám dvě úžasné dcery.

Jak jste naznačil, na dopravní fakultu jste se dostal vlastně neplánovaně – a sice díky svému kladnému vztahu k rychlým kolům.

Ano. Už když mi bylo asi patnáct, mě oslovil na ulici soused a přemlouval mě, jestli bych nechtěl vzít brigádu v Mýtě na autodromu. Souhlasil jsem a začal mávat praporkem coby traťový komisař. To mě postupně nasměrovalo k motorsportu a k dopravě vůbec.

Ale jen u mávání jste nezůstal…

Ne, prošel jsem si různými pozicemi – ať už v rámci Autoklubu Karosa u nás ve Vysokém Mýtě, kde jsem si vyzkoušel práci traťového komisaře, vedoucího tratě, ředitele závodu, sportovního komisaře nebo aktivity, kterým se věnuju v rámci Autoklubu České republiky. Zastávám pozici viceprezidenta pro obecný motorismus Autoklubu ČR.

Teď v létě se ve Vysokém Mýtě konalo mistrovství světa Supermoto. Co to vlastně je?

Jde o jednu z mladších motocyklových disciplín, která balancuje mezi motokrosem a silničním závoděním. Kořeny má v Americe. V Čechách se Supermoto objevuje asi od roku 2000. A my byli jedni z prvních, kdo ho tu uspořádal. Závod je atraktivní v tom, že jedete zhruba 70 procent trasy na asfaltu, zbytek v terénu, offroadu. K vidění jsou skoky, někdy i pády, akce. Celé to má šťávu a drajv.

Zorganizovat takovou akci ale není úplně snadné.

Mistrovství světa Supermoto se jezdí běžně s mistrovstvím Evropy. A protože jsme se nechali vyhecovat, uspořádali jsme navíc mistrovství Evropy juniorů. Aby toho nebylo málo, přidali jsme k tomu ještě Mezinárodní mistrovství ČR. Pořádali jsme mezinárodní čtyřzávod, což byla výzva pro všechny. K naší nemalé radosti to ocenili diváci, ale i například zástupci FIM (Mezinárodní federace motocyklistů), což je určitý příslib pro další roky.

Ke světovému motorsportu patří i spoře oděné krásky. Prozradíte, jaká je jejich role na vašich závodech?

Jedna z podmínek promotéra skutečně je, aby se na závodě objevily aspoň čtyři „takové“ ženy. Pravdou ale je, že nikde v kontraktu není určeno, jak přesně mají vypadat, kolik jim má být, apod. Přiznávám, že kolega, který měl organizaci personálu na starosti, z toho měl trochu zamotanou hlavu, vlastně nemohl nikoho sehnat, tak vypomohl Autoklub ČR. Dnes je problém přizvat lidi do práce, zvlášť uprostřed léta. Na druhou stranu je škoda, že má v oblasti motorsportu veřejnost ženy zafixované jen coby „umbrella girls“, tedy jako nosičky deštníků. Přitom se v něm pohybuje řada žen. Ve vedení vysokomýtského autoklubu působí jako klíčová osoba například Veronika Truhlářová, shodou okolností absolventka Fakulty chemicko-technologické UPCE. Zrovna bez ní si závody už nedokážu představit. Není ale jediná, na akcích se podílí mnoho dalších, které bohužel nejsou vidět. Lidé bohužel vnímají jen to pozlátko, které vidí v televizi. Jenže ta největší krása spočívá v akčnosti a celém dění kolem.

A co motorky, jezdíte pořád?

V době studií jsem jezdil dost. Při představě, že ještě v březnu nesedím na motorce, na mě obvykle doléhaly abstinenční příznaky. Teď mám díky rodině priority nastavené jinde, čas je pro mě pochopitelně dražší. V minulosti jsem ale zažil i takové „sranda“ závody na pionýrech v Mníšku pod Brdy. Šlo o čtyřiadvacetihodinové bláznovství, při kterém jsme jezdili v extrémních podmínkách. Kus jsme třeba jeli po lesní cestě, kus zase po louce, a protože v noci napršelo, cesta byla plná vody a hlíny. Na pionýru jsem se střídal s tátou, se skoro bratrancem a kamarádem, přičemž každý z nás musel vydržet v sedle zhruba šest hodin.

To asi nebylo zrovna pohodlné.

Pohodlné asi ano, ale nejelo to tak, jak byste chtěli. A největší problém nastával v noci, jelikož světlomety pionýru moc nesvítí. Museli jsme proto propojovat vlákna, aby svítila tlumená dálková světla najednou. S kolegou, který už bohužel mezi námi není, jsme to chtěli také implementovat v Mýtě na autodromu a vytvořit „light“ verzi, s kterou bychom jezdili během dne.

Jenže do toho přišlo ošklivé zranění, které vám dost zkomplikovalo osobní život.

Každá zábava musí být po zásluze potrestaná, takže jsem si v létě roku 2010, pár týdnů po svatbě, zadělal na otevřenou zlomeninu kotníku. Místo svatební cesty jsem ležel na traumatologii, kam za mnou manželka jezdila. A když jsem konečně vstal z postele, učil jsem se chodit. Dodnes se rád svezu na veteránech nebo starých motorkách, ale už nehoním kilometry, svezu se občas jen pro radost.

Není divu, dnes jste už také hrdým otcem. Pořádáte závody, na nichž jezdí i děti. Vaše dcery budou jezdit?

Na tohle není jednoduchá odpověď. Dost mě zaskočilo, když jedna z nich asi před dvěma lety přišla a oznámila mi: „Tatínku, já chci závodit“. To jsem se zapotil. Naštěstí se situace časem vyřešila sama. Dnes moje dcery chodí na karate, rády malují. Na autodromu se obě rády svezou, chodím tam s nimi, ale myslím, že období, kdy chtěly závodit, mají za sebou (smích).

Zabýváte se železniční a nákladní železniční dopravou. Budou podle vás někdy české vlaky jezdit včas?

Zajímavé je, že kdykoliv se něco na trati přihodí, zaručeně za to můžou České dráhy. Přitom už před lety proběhla liberalizace, takže České dráhy plní jen roli dopravce. Infrastrukturu má na starosti Správa železnic, což je státní podnik. Bohužel jakmile pak dojde k opravám trati, právě ten dopravce se kolikrát stává rukojmím. Osobně si myslím, že vlaky zase tak špatně nejezdí. A že nejvíc nadávají ti, co jimi nejezdí.

Vraťme se ještě k vaší alma mater. Proč jít studovat právě dopravní fakultu?

Dopravní fakulta na Univerzitě Pardubice poskytuje komplexní vzdělávání. Působí tu řada odborníků, kteří se věnují mnoha zajímavým oborům, ať už napojených na informatiku, technologii řízení dopravy, nebo logistiku, to se jinde na školách moc neučí. Doufám, že se to mým bývalým kolegům podaří udržet.

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, v tištěné i on-line podobě.

Krajský web pomůže Ukrajincům s hledáním práce

Ukrajincům, kteří mají zájem o práci a brigádu v Pardubickém kraji, slouží jednoduchá webová stránka. Na ní naleznou zájemci aktuálně volná pracovní místa evidovaná krajskou pobočkou Úřadu práce. Nápad vznikl při jednání hejtmana Martina Netolického se zástupci Krajské hospodářské komory Pardubického kraje a právě Úřadu práce. Volná pracovní místa budou pravidelně aktualizována na webu robota.pardubickykraj.cz.

„Z měsíčního fungování Krajského asistenčního centra na pomoc Ukrajině víme, že příchozí Ukrajinci mají velký zájem o zapojení se do pracovního procesu v České republice. Víme, že vzniká celá řada inciativ s nabídkou pracovních míst, avšak rozhodli jsme se s Krajskou hospodářskou komorou Pardubického kraje a krajskou pobočkou Úřadu práce vytvořit velice jednoduchou webovou stránku, na které budou zobrazována aktuálně volná pracovní místa evidovaná úřadem práce s vhodností i pro zájemce z Ukrajiny. Naším hlavním cílem je v maximální možné míře zjednodušit zájemcům vstup na český pracovní trh a tím i co urychlit jejich začlenění do společnosti,“ řekl hejtman Martin Netolický. „I přesto, že máme zprávy od zaměstnavatelů, že poptávají řadu dělnických profesí primárně pro muže, tak z aktuálně nabízených pracovních pozic Úřadem práce je patrné, že je zde celá řada míst vhodných i pro ženy. Zároveň začne být s postupem času poptávka také po sezonních pracích. Tabulka tak bude jednou až dvakrát týdně aktualizována, abychom nabízeli opravdu jen ta místa, která jsou v daný okamžik opravdu volná,“ vysvětlil hejtman Netolický.

Informaci o vzniku webové stránky bude Pardubický kraj ve spolupráci s partnery šířit směrem ke starostům měst a obcí, ubytovatelům, ale také k organizacím, které se věnují pomoci příchozím uprchlíkům z Ukrajiny. Informace bude zároveň prezentována v Krajském asistenčním centru na pomoc Ukrajině a na Úřadu práce.

V průběhu celého jara a léta vás zveme na akce, které připravují a organizují naši studenti. Bude se zpívat, hrát a tančit a chybět nebude ani poezie, výstava a dokonce ani příměstský tábor. Zapište si do diáře termíny a rozjeďte to s námi na kulturních akcích v Pardubicích!

Podpořte studentské nápady a dorazte na akce

• 4. – 30. 4. 2022   Taneční workshopy v Polabinách
• 20. 4. 2022  Pardubický ples v Paláci Pardubice
• 7. 5. 2022    Pardubickej Rock-Pop-Rock ve Žluťáku
• 16. 5. 2022  Poezie o páté v Divadle 29
• 3..6 - 4. 6. 2022    Pardubický Art Market na Třídě Míru
• 1. 7. – 31. 7. 2022  Panelová výstava v TIC Pardubice
• červenec 2022    Anglický příměstský tábor v Pardubicích

Co mají všechny akce společného? 

• Konají se v Pardubicích.
• Jsou pro všechny, takže zváni jsou nejen studenti, absolventi, zaměstnanci, ale i široká veřejnost.
• Pořádají je nadšení vysokoškoláci.  

Jak projekt Rozjeď to vznikal?

Fantazii se meze nekladou. Chtěli jsme všem ukázat, jaký kreativní náboj ve studentech leží. Na naši výzvu reagovalo několik desítek studentů a vybrané projekty získaly podporu Rozjeď to. Akce se konají za podpory Univerzity Pardubice spolu se Statutárním městem Pardubice.

Popularizační akce Noc vědců letos spustila jako svůj předvoj pátrání po Českém Vševědovi 2022. Najít nejlepšího popularizátora nebo popularizátorku české vědy se pokusí fanoušci vědy. Podpořit už teď můžete vědce Univerzity Pardubice.

Hlasujte na sociální síti Facebook v události Český Vševěd 2022. Z celkem 12 soutěžních kol po jednotlivých týdnech vzejdou finalisté, kteří se 13. září 2022 utkají v brněnském kině Scala. 

Do 17. dubna můžete hlasovat pro Ing. Petra Vnenka z Dopravní fakulty Jana Pernera, který  se svým videem plným informací o kolejnicích s tenzometrem bojuje o vaši přízeň. Níže přikládáme odkaz, kde můžete hlasovat pomocí lajků.

Hlasovat

V termínu od 27. června do 2. července pak budete moci na stejné Facebookové události hlasovat pro Jana Vlacha z Fakulty chemicko-technologické.

Soutěž má naladit návštěvníky Noci vědců 2022, která se už tradičně koná poslední zářijový pátek. Letos to bude 30. září 2022 a téma je Všemi smysly. Noc vědců chce bořit mýty o vědcích a vědkyních jako lidech zavřených v laboratořích a ukázat nejširší veřejnosti, že vědci jsou „obyčejní lidé“, kteří dělají práci přínosnou pro společnost, dokáží ji poutavě představit a pobavit.

Na Noc vědců se můžete letos těšit také na Univerzitě Pardubice. Zavede vás opět do kampusu univerzity a prostor Fakulty chemicko-technologické.

V nedožitých 91 letech zemřel dne 28. března 2022 mistr reliéfní plastiky, přední český medailér a autor medailí a spoluautor pečetě Univerzity Pardubice - akademický sochař Zdeněk Kolářský, s nímž Univerzita Pardubice měla tu čest spolupracovat uplynulých více než 20 let.

S Univerzitou Pardubice spolupracoval mistr Kolářský téměř čtvrt století, již od roku 1999. V letech 1999-2000, pro padesátileté výročí založení školy, navrhl pro univerzitu jak bronzovou Pamětní medaili univerzity, tak stříbrnou Medaili za zásluhy o Univerzitu Pardubice „PRO MERITIS“. Poté následovala série malých medailí příležitostných - pro univerzitu jednostranná a oboustranná pro její fakulty (2006-2010). V roce 2004 pro vestibul univerzitní auly v Pardubicích vytvořil umělec monumentální reliéf Arnošta z Pardubic, po němž nese největší přednášková síň univerzity své jméno. Pro rok 2010 a šedesátileté výročí založení vysoké školy vznikl ve spolupráci s mistrem Kolářským speciální kalendář. V roce 2009-2010 byla podle Kolářského návrhu rovněž vytvořena ražba pozlaceného typáře univerzitního pečetidla coby součást nové pečetní soupravy Univerzity Pardubice, která tak vznikla spojením díla dvou významných akademických sochařů – Zdeňka Kolářského a Jindřicha Plotici, autora univerzitních insignií. V roce 2011 pak vydala Fakulta filozofická Univerzity Pardubice za významného přispění samotného umělce obsažnou celobarevnou monografii „Mezi orlem a pannou“ prezentující výběr z rozsáhlého autorského díla Zdeňka Kolářského a podílela se na vzniku samostatného kabinetu a stálé expozice mincovního a medailérského díla Zdeňka Kolářského ve Východočeském muzeu v Pardubicích.

Akademický sochař Zdeněk Kolářský (nar. 1931), mistr reliéfní plastiky a přední český medailér, žil a tvořil v rodném Kostelci nad Orlicí, kam se v polovině devadesátých let natrvalo vrátil z pražské metropole. Rozsah jeho díla, jímž zaujímá významnou pozici mezi českými medailéry, je neuvěřitelně široký a stopy jeho děl se dají vysledovat prakticky po celém světě, ať již v soukromých sbírkách, nebo expozicích veřejných numismatických fondů.

Zdeněk Kolářský vystudoval železnobrodskou sklářskou školu, kde zprvu maloval a brousil sklo, poté pod vedením profesora Jana Černého zpracovával tavené sklo do forem, což byl tehdy ojedinělý postup při tvorbě skleněné plastiky. Tomu se věnoval i při studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Karla Štipla. Po absolutoriu se začal zabývat též volnou a propagační grafikou a tyto zkušenosti zdatného kreslíře a grafika mnohonásobně zúročil na své další tvůrčí cestě sochaře a medailéra.

V roce 1964 se umělec poprvé zúčastnil soutěže na pamětní minci vyhlášené Československou státní bankou a se svým návrhem hned zvítězil. Následovaly realizované návrhy jak oběžných korunových, tak pamětních mincí, obsáhlá je Kolářského medailérská práce pro mezinárodní výstavy poštovních známek Praga či další filatelistické výstavy u nás.

Jako autor rozsáhlé tvorby reliéfního umění vytvořil pro různá města nejen svého rodného kraje, pro různé události a příležitosti řadu děl – pamětních desek, plastik, reliéfů, plaket a medailí, jeho díla zdobí i významné pražské budovy a prostory. Nejčetnějšími položkami v Kolářského díle jsou realizace medailí, pamětních desek, volných plastik a bust významných osobností, návrhy medailí oslavil známé výtvarné, hudební i literární tvůrce, stejně jako představitele české i světové vědy. Samostatnou kapitolu tvoří umělcova dlouholetá spolupráce s řadou českých univerzit na vzniku insignií, medailí a pečetidel.

Zdeněk Kolářský získal za svůj život řadu čestných cen a mezinárodních uznání, v září 2017, v předvečer státního svátku ČR, převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky Milana Štěcha Stříbrnou pamětní medaili Senátu Parlamentu České republiky.

Zdeněk Kolářský - autor univerzitních medailí | Univerzita Pardubice (upce.cz)

Díky premiérové akci inspirované celostátní aktivitou dobrovolníků Ukliďme Česko je kampus Univerzity Pardubice zase o něco hezčí. Moc děkujeme ekologicky smýšlejícím vysokoškolákům, kteří se neváhali i při nepříznivém počasí zapojit.

Nejpočetnější skupinou, která včera nasbírala plné pytle odpadků, byli studenti a akademici z Fakulty chemicko-technologické. Podívejte se na momentky z akce. 

Bývalé koleje Univerzity Pardubice začnou sloužit jako bytové jednotky pro ukrajinské občany prchající před válkou. Budova poskytne zázemí více než 200 lidem.

Dvanáctipatrovou budovu ve Studentské ulici, která dříve sloužila jako koleje a následně také jako administrativní budova, nabídlo vedení Univerzity Pardubice městu jako možné ubytování pro válečné uprchlíky, kteří do Pardubic přicházejí. Bývalé vysokoškolské koleje univerzita využívá jako náhradní prostory v případě, že se některá jiná budova rekonstruuje. „Nyní univerzita využívá spodní tři patra, která uvolníme během května. Jinak bude budova volná pro ubytování minimálně do konce kalendářního roku. Dokážeme v ní ubytovat více než 200 lidí,“ upřesnil kvestor Univerzity Pardubice Petr Gabriel.  

Na každém patře výškové budovy je pět bytových jednotek, které disponují vlastní kuchyní a koupelnou se sprchovým koutem a toaletou. „Jsou to bytové jednotky s vlastním sociálním zařízením, takže věřím, že je tato budova vhodným místem pro trvalejší pobyt a poskytne potřebným důstojné ubytování,“ řekl rektor Univerzity Pardubice Libor Čapek. V přízemí se nachází prostor recepce, kde bude neustále přítomna ostraha, a také další volné pokoje, v nichž univerzita plánuje zřídit dětskou hernu. 

Univerzita Pardubice zajistila vyklizení a úklid budovy a poskytla také drobný nábytek, jako jsou stoly, komody nebo skříně. O dovybavení bytů se postaralo město. Prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv město zajistilo potřebné množství nafukovacích postelí a skládacích lůžek se spacáky. „Pro nás je to obrovská pomoc. Neumím si představit, že bychom jinde sehnali kapacitu 200 lůžek takto rychle. Chtěli bychom sem během dubna a května nastěhovat naše nové občany, kteří nyní bydlí v různých provizorních řešeních a jsou například ubytovaní v rodinách. Budou moci zůstat tady a některé rodiny s dětmi bychom mohli později přestěhovat do Husovy ulice, kde pro ně připravujeme městské byty,“ přiblížil primátor Města Pardubic Martin Charvát.

Nová univerzitní víceúčelová budova je úspěšně zkolaudovaná. Nyní se objekt dovybaví a od května bude sloužit studentům i zaměstnancům Univerzity Pardubice.

Bezbariérovou budovu budou moci využít studenti s handicapem, kteří uvnitř najdou speciální odpočinkovou místnost s polohovacím lehátkem a také Centrum ALMA. V objektu bude sídlit také Kariérní centrum, Oddělení pro vzdělávání a Poradenské pracoviště APUPA.

Všichni studenti pak budou moci na konzultace, společné úkoly nebo třeba na různé akce využít dvě společenské místnosti, které lze posunem pohyblivé stěny spojit do jedné velké. Pod okny navíc vyroste venkovní učebna, takže na Univerzitě Pardubice bude možné zároveň být na přednášce a slunit se.